
V krajinách poválečné Itálie i v kalifornských a severoafrických pouštích měnil Michelangelo Antonioni tvář světové kinematografie tím, že nás učil dívat se jinak – s noblesou a melancholií. Jeho filmy jsou plné mizení, neuskutečněných setkání, prázdných míst a těžko uchopitelných dějů. Jsou úzce spjaty s politickými a společenskými změnami 20. století. Tato retrospektiva mapuje Antonioniho tvorbu 50. až 70. let a zaznamenává tak dvě dekády jeho mimořádné tvůrčí aktivity. Antonioni proměnil nejistotu v nový filmový jazyk, proplétal nálady, těla i barvy a vytvářel z nich jedny z nejmocnějších obrazů moderní kinematografie.
Valerio Coladonato, filmový historik, kterého zajímá, jak kinematografie pomáhá propojovat kultury a diváky. Jako vědec hledá nové pohledy na spolupráci italské a francouzské kinematografie. Jako divák miluje populární hvězdy 60. let a romantické komedie 90. Let.
Damiano Garofalo, filmový historik, který se zabývá především vztahy mezi italskou a americkou filmovou kulturou. Rád objevuje nové filmy, autory a přístupy prostřednictvím filmových festivalů a digitálních platforem. Je přesvědčený, že dokonalý filmař je ideálním mixem mezi Robertem Rossellinim a Stevenem Spielbergem.