
Kinematografie západního Německa jela v 60. letech minulého století na plné obrátky. Zatímco mezinárodní festivaly opěvovaly vlnu „nového německého filmu“, domácí publikum si užívalo záplavu populární brakové zábavy. Velká studia i menší podnikavci přinášeli lidové rozptýlení ve stylově pojatých variacích angloamerických žánrovek. Vedle dnes nostalgicky vyzdvihovaných mayovek do kin každoročně proudily také morbidní detektivky, špiónské dobrodružky, ale také exploatační thrillery i kostýmní horory. Letošní půlnoční sekce se tak vydá do hájemství pulpové podívané oplývající kašírovaným napětím, předpisově nečekanými zvraty, topornými akčními sekvencemi, šviháckými hrdiny, sličnými ženami v nesnázích i padouchy toužícími ovládnout svět. To vše v campovému pohledu lahodícím oparu bezelstné naivity, roztomilé schematičnosti i formální nespoutanosti.
Jiří Flígl, programový ředitel kultovních kin Aero a Bio Oko i jeden z dramaturgů Festivalu otrlého diváka. Svou cinefilní pouť v útlém věku započal sledováním německých satelitních stanic. Na nich vedle výběru nejlepšího z mezinárodní kinematografie také přičichl k jejich domácím produkcím, pro něž má dodnes provinilou slabost.