“Já jsem nevěděl, do čeho jdu. Mám rád, když se s fotografií a filmem pracuje zajímavě a ve více rovinách. Na figurách mě fascinovalo, jak se mění a rozpadají. Stává se z nich chmýří a něco, co zůstává jenom v tom světě. Když člověk odejde, tak se promění,” podotkl Štreit.

Osmasedmdesátiletý umělec si po vstupu do sálu spolu s ostatními diváky oblékl bílý hábit a nasadil brýle pro virtuální realitu. Po stisku tlačítka start zazněly tóny první z písní. Do melodie pronikaly zvuky navozující tok vody. Jakoby odnikud se zjevily ladné figury vyzývající k tanci.

Podle Moravce jde vlastně o pohybový projekt, kdy se z účastníků stává voda. “Návštěvníci jsou motivováni v těch brýlích chodit a nějakým způsobem s těmi dvěma virtuálními performery tančit,” podotkl. Fotograf Štreit právě v pohybu během netradičního zážitku vidí další rozměr. “Člověk se může radovat, tančit, zpívat a za chvilku, tak jako to je v životě, se život promění v něco vesmírného,” řekl.

Moravec chtěl motiv vody zakomponovat do prostředí skutečného Uherského Hradiště, ale virtuální headset špatně funguje za denního světla, a proto to nebylo možné. Technologie má i další úskalí. “Filmy ve virtuální realitě jsou krátké, protože to není tak dokonalé, aby to bylo pro lidské oko lehké. Proto jsou většinou filmy do půlhodiny,” řekl dramaturg.

V sekci Virtuální realita jsou dále k vidění pod tematickou hlavičkou mýtů a legend třeba tři díly americké série Cobykdyby. V ní autoři představují legendy například z Nigérie nebo Filipín a adaptují je pro dětské publikum. Dalším příkladem je Paní Lin-Tchou, abstraktní tchajwanský folklorní příběh vyprávěný prostřednictvím obnaženého ženského těla. VR projekce jsou zájemcům k dispozici v Redutě na Masarykově náměstí. Tam je shodou okolností k vidění i Štreitova výstava  intimních momentů lidí, kteří odcházejí z tohoto světa.

Filip Urban, ČTK

Foto: Tadeáš Kamínek, ČTK