Panel zahájil komentář k výzkumu, podle něhož ženy zastávají v české hrané audiovizi v hlavních profesích jen 16 procent. A přestože se toto číslo za posledních 30 let mírně zvýšilo, žádného z panelistů to nepřekvapilo. „Je velmi těžké v našem systému skloubit péči o malé děti s časově i finančně náročným vývojem filmu. Například hlídání dětí si z honoráře nikdo nezaplatí,“ uvedla Kohoutová.

Brabcová popsala svou zkušenost s vývojem celovečerního debutu, který jí zabral devět let – během této doby porodila dvě děti. „Bez velké podpory rodiny a velkého štěstí by to nešlo. Ale naučila jsem se fungovat velmi efektivně. Kdyby však existovala systematičtější podpora ze strany státu, bylo by to celé o poznání snazší,“ řekla.

Diskuze se dotkla i širších společenských souvislostí, genderových stereotypů a nedostatečné systémové podpory. „Dnešní generace mladých mužů si často uvědomuje, že přichází o propojení se svými dětmi. Ale stát se zatím nechová tak, jako by to bylo důležité,“ podotkl Kamil Fila.

K otázce, zda lze skloubit mateřství s filmařinou, panelistky mluvily otevřeně a bez patosu. „Je to o neustálém balancování. Někdy jsem víc máma a jindy víc pracuju – a pak přicházejí výčitky. Například když mi učitelky ve školce naznačí, že špinavé tepláky mého dítěte přece nemohl řešit tatínek,“ popsala Hlavicová. Brabcová doplnila: „Malým dětem nevysvětlíte, co to znamená dělat film. A přitom je to emočně i časově velmi náročné. Mnohokrát jsem šla spát s pocitem, že jsem to všechno nezvládla. Že jsem selhala jako matka i jako autorka.“

Panel zakončila výzva k větší kolegialitě a sdílení zkušeností mezi filmařkami. „Měkká opatření, jako je solidarita nebo otevřená komunikace uvnitř profesní komunity, mohou mít stejně silný dopad jako systémové změny,“ shrnula Kohoutová.

Michaela Kočendová, ČTK

Foto: Tadeáš Kamínek, ČTK