Letošní Filmová čítanka na LFŠ uvádí výběr osmi snímků vycházejících z manifestu Dogma 95, a to jak z rodného Dánska, tak z ostatních koutů světa. Návštěvníci se tak mohou těšit například na Italštinu pro začátečníky Lone Scherfigové, von Trierovy Idioty nebo na snímek Julien Donkey-Boy od Harmonyho Korina. V pátek sekci zahájila projekce vůbec prvního “dogmatického” filmu, Rodinné oslavy Thomase Vinterberga z roku 1998.
Děj snímku se odehrává v sídle zámožné dánské rodiny, která se schází, aby oslavila šedesáté narozeniny jednoho ze svých členů. Během večera na povrch začnou vyplouvat křivdy z minulosti a iluze rodinné idyly se velmi rychle rozplývá. „Ten film je natočen ručně, takže se celý třese a je velmi špatně nasvícen. Vypadá prostě příšerně. Můj nejstarší syn se na něj koukal ve škole a část jeho spolužáků v průběhu odešla, protože to prostě neukoukali,“ podotkl dánský novinář a kritik Per Juul Carlsen. Jako dramaturg letošní Filmové čítanky bude uvádět i ostatní filmy z této sekce.
„Na přelomu let 1994 a 1995 se vynořili čtyři filmaři – Thomas Vinterberg, Lars von Trier, Kristian Levring a Sören Kragh-Jacobsen, nazvali se bratry dogma a sepsali manifest Dogma 95,“ přiblížil Carlsen začátky hnutí. „Jejich cílem bylo osvobodit film a znovu ho obrodit jako uměleckou formu, protože byli unaveni z toho, že film byl v té době hlavně o technice a penězích,“ dodal.
Podpisem manifestu filmaři složili Slib čistoty, který vystihoval podstatu celého hnutí, tedy návrat k jednoduchosti, opravdovosti a emocím. Signatáři se zavazovali, že budou natáčet pouze na autentických lokacích, nebudou využívat optické efekty ani speciální osvětlení a natáčet budou ručně drženou kamerou. Platil také zákaz hudby, která není součástí děje, nebo širokoúhlého formátu.
Podle von Trierových vlastních slov manifest Dogma 95 vznikl během tři čtvrtě hodiny, a šlo spíše o vtip a provokaci než o seriózní manuál k natáčení filmů. Tomuto postoji zprvu odpovídala i reakce veřejnosti. „Je pro mě zvláštní vážně hovořit o Dogma 95 před sálem plným zvědavých lidí, protože ve svých začátcích hnutí sklízelo pouze výsměch. Všichni si mysleli, že jde jen o další úchylku známého provokatéra von Triera,“ poznamenal Carlsen.
Zlom přišel v roce 1998, kdy byl Vinterberg s Rodinnou oslavou a jeho kontroverznější kolega von Trier se svými Idioty pozván na filmový festival do Cannes. Diváci si oba filmy zamilovali a nebýt toho, že se porotě zželelo stárnoucího řeckého režiséra Thea Angelopoulose, obdržel by Vinterberg i Zlatou palmu. Tak to alespoň režisér údajně vylíčil Carlsenovi při jednom z jejich osobních setkání. Zatímco Vinterberg na svou Zlatou palmu stále čeká, diváky jeho filmy nepřestaly zajímat, jak ukazuje i výběr letošního ročníku Filmové čítanky.
Autor: Jan Lebeda, ČTK
Foto: Radek Petrášek, ČTK
Letošní Filmová čítanka na LFŠ uvádí výběr osmi snímků vycházejících z manifestu Dogma 95, a to jak z rodného Dánska, tak z ostatních koutů světa. Návštěvníci se tak mohou těšit například na Italštinu pro začátečníky Lone Scherfigové, von Trierovy Idioty nebo na snímek Julien Donkey-Boy od Harmonyho Korina. V pátek sekci zahájila projekce vůbec prvního “dogmatického” filmu, Rodinné oslavy Thomase Vinterberga z roku 1998.
Děj snímku se odehrává v sídle zámožné dánské rodiny, která se schází, aby oslavila šedesáté narozeniny jednoho ze svých členů. Během večera na povrch začnou vyplouvat křivdy z minulosti a iluze rodinné idyly se velmi rychle rozplývá. „Ten film je natočen ručně, takže se celý třese a je velmi špatně nasvícen. Vypadá prostě příšerně. Můj nejstarší syn se na něj koukal ve škole a část jeho spolužáků v průběhu odešla, protože to prostě neukoukali,“ podotkl dánský novinář a kritik Per Juul Carlsen. Jako dramaturg letošní Filmové čítanky bude uvádět i ostatní filmy z této sekce.
„Na přelomu let 1994 a 1995 se vynořili čtyři filmaři – Thomas Vinterberg, Lars von Trier, Kristian Levring a Sören Kragh-Jacobsen, nazvali se bratry dogma a sepsali manifest Dogma 95,“ přiblížil Carlsen začátky hnutí. „Jejich cílem bylo osvobodit film a znovu ho obrodit jako uměleckou formu, protože byli unaveni z toho, že film byl v té době hlavně o technice a penězích,“ dodal.
Podpisem manifestu filmaři složili Slib čistoty, který vystihoval podstatu celého hnutí, tedy návrat k jednoduchosti, opravdovosti a emocím. Signatáři se zavazovali, že budou natáčet pouze na autentických lokacích, nebudou využívat optické efekty ani speciální osvětlení a natáčet budou ručně drženou kamerou. Platil také zákaz hudby, která není součástí děje, nebo širokoúhlého formátu.
Podle von Trierových vlastních slov manifest Dogma 95 vznikl během tři čtvrtě hodiny, a šlo spíše o vtip a provokaci než o seriózní manuál k natáčení filmů. Tomuto postoji zprvu odpovídala i reakce veřejnosti. „Je pro mě zvláštní vážně hovořit o Dogma 95 před sálem plným zvědavých lidí, protože ve svých začátcích hnutí sklízelo pouze výsměch. Všichni si mysleli, že jde jen o další úchylku známého provokatéra von Triera,“ poznamenal Carlsen.
Zlom přišel v roce 1998, kdy byl Vinterberg s Rodinnou oslavou a jeho kontroverznější kolega von Trier se svými Idioty pozván na filmový festival do Cannes. Diváci si oba filmy zamilovali a nebýt toho, že se porotě zželelo stárnoucího řeckého režiséra Thea Angelopoulose, obdržel by Vinterberg i Zlatou palmu. Tak to alespoň režisér údajně vylíčil Carlsenovi při jednom z jejich osobních setkání. Zatímco Vinterberg na svou Zlatou palmu stále čeká, diváky jeho filmy nepřestaly zajímat, jak ukazuje i výběr letošního ročníku Filmové čítanky.
Autor: Jan Lebeda, ČTK
Foto: Radek Petrášek, ČTK
Design & web: David Huspenina