Zda a jakým způsobem uvádět díla problematických režisérů a filmových hvězd spjatých s různými skandály, bylo tématem úterního panelu na Filmovce s názvem Pomníky, nebo cancel? Jak uvádět kontroverzní filmy a kontroverzní tvůrce. Program moderovali Vít Schmarc a Šárka Gmiterková, kteří na začátku diskuze zmínili příklady titulů a umělců balancujících na hraně akceptovatelnosti. Řeč byla například o starších dílech Jamese Bonda nebo o kauzách Romana Polanského a Dustina Hoffmana.
Mezi odbornými hosty byl šéfredaktor časopisu Psychologie dnes Mojmír Sedláček, docent Katedry mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě Jan Motal, kulturní publicistka Julie Šafová a student Ústavu filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě Danylo Kostenko.
V úvodní části diskuze hosté divákům představili své osobní i profesní hranice ve sledování a uvádění děl. Zatímco v soukromí jsou schopni shlédnout cokoliv kvůli zvědavosti, při veřejném promítání je potřeba opatrnosti. Například podle Šafové uvádět díla od kontroverzních autorů není špatně, ale nesmí dojít k jejich fetišizaci.
Řeč se pak stočila k otázce: Jak promítat kontroverzní snímky? Kostenko například ocenil jednoduché, ale úderné řešení, které zažil na festivalu v Bologni u historických snímků obsahujících rasismus. „V úvodních titulcích napsali, že obsah filmů neodpovídá jejich hodnotám jako archivní instituce, ale že schopnost ty filmy zpřístupnit je jejich poslání. V pouhých dvou řádcích řekli všechno, co jsem potřeboval slyšet,“ uvedl Kostenko.
Nálepka problematického díla má podle diskutujících mnoho vrstev. „Jedna rovina je ideologie – jako u Leni Riefenstahlové nebo Zrození národa. Druhá je újma způsobená při natáčení, ať už lidem nebo zvířatům. Pak je tu újma způsobená divákům v podobě sekundární traumatizace. A až na posledním místě je pro mě to, když se koukáme na filmy natočené lidmi, které považujeme za morální odpad,“ podotkl Motal.
Z debaty vyplynulo, že místo úplného vymazání děl ze společnosti či jejich nekritické oslavy je potřeba poskytovat divákům dostatečný kontext. Uvádění těchto filmů by mělo vytvořit prostor pro diskuzi o morálce a hranicích kultury.
Tereza Schoberová
Foto: Šaradín Matěj, ČTK
Zda a jakým způsobem uvádět díla problematických režisérů a filmových hvězd spjatých s různými skandály, bylo tématem úterního panelu na Filmovce s názvem Pomníky, nebo cancel? Jak uvádět kontroverzní filmy a kontroverzní tvůrce. Program moderovali Vít Schmarc a Šárka Gmiterková, kteří na začátku diskuze zmínili příklady titulů a umělců balancujících na hraně akceptovatelnosti. Řeč byla například o starších dílech Jamese Bonda nebo o kauzách Romana Polanského a Dustina Hoffmana.
Mezi odbornými hosty byl šéfredaktor časopisu Psychologie dnes Mojmír Sedláček, docent Katedry mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě Jan Motal, kulturní publicistka Julie Šafová a student Ústavu filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě Danylo Kostenko.
V úvodní části diskuze hosté divákům představili své osobní i profesní hranice ve sledování a uvádění děl. Zatímco v soukromí jsou schopni shlédnout cokoliv kvůli zvědavosti, při veřejném promítání je potřeba opatrnosti. Například podle Šafové uvádět díla od kontroverzních autorů není špatně, ale nesmí dojít k jejich fetišizaci.
Řeč se pak stočila k otázce: Jak promítat kontroverzní snímky? Kostenko například ocenil jednoduché, ale úderné řešení, které zažil na festivalu v Bologni u historických snímků obsahujících rasismus. „V úvodních titulcích napsali, že obsah filmů neodpovídá jejich hodnotám jako archivní instituce, ale že schopnost ty filmy zpřístupnit je jejich poslání. V pouhých dvou řádcích řekli všechno, co jsem potřeboval slyšet,“ uvedl Kostenko.
Nálepka problematického díla má podle diskutujících mnoho vrstev. „Jedna rovina je ideologie – jako u Leni Riefenstahlové nebo Zrození národa. Druhá je újma způsobená při natáčení, ať už lidem nebo zvířatům. Pak je tu újma způsobená divákům v podobě sekundární traumatizace. A až na posledním místě je pro mě to, když se koukáme na filmy natočené lidmi, které považujeme za morální odpad,“ podotkl Motal.
Z debaty vyplynulo, že místo úplného vymazání děl ze společnosti či jejich nekritické oslavy je potřeba poskytovat divákům dostatečný kontext. Uvádění těchto filmů by mělo vytvořit prostor pro diskuzi o morálce a hranicích kultury.
Tereza Schoberová
Foto: Šaradín Matěj, ČTK