„Tento festival je dobrý, protože je handmade," řekl íránský režisér Mohsen Makhmalbaf. Ocenil, že přehlídku připravuje i mnoho dobrovolníků. Sám v dětství na filmy koukat nesměl, poprvé kino navštívil až propuštění z vězení, kde byl jako odpůrce režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího. Na svobodu se dostal krátce před íránskou revolucí, která šáha svrhla v roce 1979.

Filmu se  Makhmalbaf začal věnovat, protože je to podle něj dobrý nástroj ke změně společnosti.  „Snažili jsme se použít film jako zrcadlo a dát ho před oči společnosti, aby se viděla a aby se mohla opravit," řekl.

Na své začátky v režisérském křesle zavzpomínal i Peter Strickland. Ve svém rodném městě Reading ve Velké Británii byl nejmladším členem filmového klubu a půjčoval si z něj vybavení.

Mladým tvůrcům by doporučil, aby si  filmy nefinancovali sami. „Jedinou radu vám dám, dobře si to rozmyslete, což jsem já neudělal, byl jsem více impulzivní," vzpomněl na okamžik, kdy peníze na zálohu na dům utratil za natáčení. Od té doby se ale může stále věnovat své vášni, jeho nejnovější celovečerní film Neduživý gurmán diváci na LFŠ viděli v pondělí.

Další britský režisér Sean Ellis chtěl být v dětství kreslířem, jeho výtvory však nebyly dost dobré. Nejlepší kresby podle svých slov dosáhl  až díky fotoaparátu a od něj se dostal ke kameře. České publikum ho zná hlavně díky snímku Anthropoid (2016). „Kino tak, jak ho známe, zemře. Jsem si ale jistý, že povstane jako něco nového, protože myslím, že naše potřeba příběhů se nezměnila," poznamenal Ellis.

Islandský režisér Fridrik Thór Fridriksson pak navázal zkušeností z filmové školy. „Cítil jsem ze studentů tu stejnou touhu natočit film, takže nejsem ohledně budoucnosti filmu pesimistický," uvedl. Sám v mládí zakládal filmový klub a snažil se propagovat islandskou filmařinu, jejímž je dnes významným představitelem. Filmovku poprvé navštívil v roce 2015, k jejím 50. narozeninám jí popřál „ještě lepší pivo".

Autor: Barbora Kohoutová

Foto: Radek Petrášek