Martin Černý působí od roku 2022 ve vedení Národního filmového muzea NaFilM. Aktivně se podílí na provozu muzea, v roli kurátora na vzniku nových částí expozice a zodpovídá za mezinárodní projekty zaměřené na implementaci nových technologií do expozice muzea (rozšířená realita, herní principy). Jako koordinátor se dramaturgicky podílí na aktivitách platformy pro muzejní inovaci a edukaci museUM JINAK, jejíž vznik v roce 2022 iniciovalo muzeum NaFilM. V oblasti filmu působí již od roku 2014, kdy pracoval jako koordinátor pro krátké a dokumentární filmy v Czech Film Center a od roku 2019 byl zodpovědný za PR a propagaci streamovací platformy DAFilms. Vystudoval obor Filmová studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Martin Černý působí od roku 2022 ve vedení Národního filmového muzea NaFilM. Aktivně se podílí na provozu muzea, v roli kurátora na vzniku nových částí expozice a zodpovídá za mezinárodní projekty zaměřené na implementaci nových technologií do expozice muzea (rozšířená realita, herní principy). Jako koordinátor se dramaturgicky podílí na aktivitách platformy pro muzejní inovaci a edukaci museUM JINAK, jejíž vznik v roce 2022 iniciovalo muzeum NaFilM. V oblasti filmu působí již od roku 2014, kdy pracoval jako koordinátor pro krátké a dokumentární filmy v Czech Film Center a od roku 2019 byl zodpovědný za PR a propagaci streamovací platformy DAFilms. Vystudoval obor Filmová studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Melissa Freti vystudovala obor komunikace a výtvarná výchova a dlouhodobě hledá nové perspektivy, jak pozorovat a interpretovat svět kolem nás. Spolupracuje s italskou organizací AVISCO, kde se podílí na tvorbě audiovizuálních workshopů pro děti a mládež. S platformou Stripes Digitus Lab rozvíjí vzdělávací programy zaměřené na robotiku a technologie ve výuce. Žije mezi Milánem a Brescií a velkou inspirací je pro ni svět ilustrovaných knih.

Pia Bechtle je členkou edukačního oddělení v Eye Filmmuseum v Amsterdamu, kde vytváří programy pro školy, festivaly a muzea po celém světě. Absolvovala magisterské studium na University of Amsterdam a předtím získala bakalářský titul na Humboldtově Univerzitě v Berlíně. Spolupracovala s muzeem pro děti MACHmit!, festivalem KUKI a Nadací Jimmyho Nelsona. Pia je lektorkou filmového vzdělávání a mimojiné se věnuje vývoji programů pro studenty se speciálními potřebami (např. program "Světlo, kamera,...emoce!" na posílené sociálně-emocionálních dovedností pomocí filmu).

Giulia Gandini vystudovala komunikaci a výtvarnou výchovu na Akademii výtvarných umění Santa Giulia v Brescii. S organizací AVISCO se podílí na návrhu a realizaci audiovizuálních workshopů pro děti a mládež. Věnuje se také vzdělávacím projektům v netradičních lokalitách, kde nachází inspiraci v příbězích daných míst a jejich obyvatel. Fascinuje ji vyprávění jako způsob porozumění světu a hledání prvních impulzů, z nichž poutavé příběhy vznikají.

Lydia Greer je mezioborová vizuální umělkyně, filmařka, animátorka a umělecká ředitelka kolektivu Facing West Shadows, a Lumia, který pracuje se stínem a hybridizací uměleckých forem za účelem vytvoření magických aktů vzpoury jakožto experimentálního umění v atmosféře zlaté horečky v sanfranciské oblasti Bay Area. S přesahy do filmu, animace, divadla, opery, loutkohry a sochařských instalací a s pomocí starých i nových technologií a uměleckých forem vytváří Facing West Shadows nečekané divácké zážitky. 

Táňa Zacharovská vystudovala sochařství a průmyslový design na bratislavské VŠVU. V herním průmyslu působí více než dvacet let – jako 2D/3D a character artist, později jako art directorka a herní designérka. Spolupracovala se studii Cauldron, Tentacle Studios, Games Farm a Pixelfederation. Dnes se věnuje především vývoji vzdělávacích her ve studiu Impact Games a vyučuje herní design a herní mechanismy na VŠMU v Bratislavě. Impact Games přináší vzdělávání do her a hru do škol. Stojí za platformou Gamifactory, která poskytuje učitelům přístup k výběru her, metodikám a praktické podpoře při začleňování edukačních her do výuky. Mezi jejich nedávné tituly patří například Kto je Helena? a Chicken Intelligence Agency.

Stefanie Plappertová vystudovala divadelní, filmová a mediální studia na Frankfurtské univerzitě. V současnosti je kurátorkou v německém Filmovém Institutu a muzeu (Deutsches Filminstitut / Deutsches Filmmuseum). Mezi výstavy, které od roku 2012 vytvořila, patří například „Film NOIR!“ (2012), „Conscious Hallucinations. Filmic Surrealism“ (2014) a „RED in Film“ (2017). Spoupracuje také s muzeem výtvarného umění Staedelmuseum ve Frankfurtu (Dark Romanticism, 2012) a německou Národní knihovnou (www.kuenste-im-exil.de, 2013). Ve svých výstavních projektech se zabývá především možnostmi vystavování filmu jako média a hledáním způsobů, jak do výstavního prostoru zapojit nové technologie.

Natálie Hadwigerová působí jako projektová koordinátorka ve vzdělávacím programu Jeden svět na školách organizace Člověk v tísni, kde se již pět let věnuje tvorbě výukových materiálů a vzdělávacích akcí, využívaných na stovkách českých škol. V oblasti vzdělávání se pohybuje více než osm let, přičemž se dlouhodobě zaměřuje na moderní československé dějiny. Vystudovala magisterský obor Humanitní vědy na Anglo-americké univerzitě v Praze. Mezi její nejvýraznější projekty patří spolupráce na vývoji edukativní počítačové hry Velvet 89, která přibližuje studentům sametovou revoluci a byla spuštěna již více než 45 000krát na různých platformách.

Nicky Maas absolvovala jako filmařka na Utrecht School of the Arts v roce 2011. Od té doby tvoří a režíruje především dokumentární filmy pro nizozemskou veřejnoprávní televizi, které představila na mnoha mezinárodních festivalech. Kromě toho má téměř 10 let zkušeností s filmovou a audiovizuální výukou pro různé stupně vzdělávání. V současné době Nicky úzce spolupracuje s Eye Film Museum v Amsterdamu, kde vytváří vzdělávací programy pro veřejnost, které zkoumají hranice mezi realitou a fikcí.

Johana Ješátková působí od roku 2019 v organizaci Fakescape jako lektorka workshopů zaměřených na mediální gramotnost, kyberbezpečnost a kritické myšlení pro žáky základních a středních škol, seniory i širokou veřejnost. Podílí se také na vedení spolku a v současnosti je provozní ředitelkou Fakescape. Vystudovala politologii a právo na Masarykově univerzitě. Dlouhodobě se věnuje vzdělávání v oblasti mediální a informační výchovy a je spoluautorkou vzdělávací knížky Záhada ztracených médií určené pro děti od 6 let.

Vystudovala Klasickou animovanou tvorbu na UTB Zlín a Audiovizuální tvorbu a divadlo na DF JAMU, kde nyní působí jako pedagog Audiovizuální výchovy, které se dlouhodobě věnuje i ve své připravované disertační práci. Mezi léty 2012 – 2015 vyučovala multimediální tvorbu na SŠUP v Ústí nad Orlicí, od té doby působí jako lektor volnočasových aktivit a workshopů zaměřených na filmovou, multimediální a animovanou tvorbu. Dlouhodobě spolupracuje se Studiem Scala, vyučuje na UTB Zlín, FAMU v Praze a spolupracuje s Univerzitou Palackého v Olomouci. Zajišťuje dramaturgii filmové přehlídky pro dětské tvůrce Malé vize. Je autorkou metodiky filmové a audiovizuální výchovy, koordinuje vznik průvodce filmem pro žáky, rodiče i učitele s názvem Filmouka, na němž se i autorsky podílí. Od roku 2021 působí ve výboru Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, od roku 2023 je její předsedkyní.

Jakub Jiřiště stál v roce 2014 u zrodu filmového muzea NaFilM a již více než 10 let působí v této instituci jako kurátor a historik, rozvíjí edukační koncepci a podílí se na mezinárodních výzkumných a kreativních projektech. Má tak zkušenosti s vývojem narativního obsahu pro VR technologii, digitální a venkovní herní formáty. Zároveň se zabývá inovacemi a trendy v zážitkové muzejní edukaci v rámci platformy MuseUM JINAK, kterou NaFilM inicioval v roce 2022. Kromě působení v NaFilMu zastává pozici dramaturga archivních pořadů v České televizi, je pedagogem Kabinetu teorie a historie audiovize na FAMU či spolupracuje s programovou dramaturgií MFF Karlovy Vary.

Simone Moraldi je projektový manažer ve Fondazione Cineteca Italiana. Má bohaté zkušenosti v oblasti filmové výchovy, spolupracuje s různými národními a zahraničními institucemi včetně Univerzity Tre v Římě, Britského filmového institutu. Moraldi sehrál klíčovou roli při vytváření různých projektů v oblasti filmového vzdělávání (např. The Film Corner) a aktivně se účastní seminářů a konferencí zaměřených na budoucnost filmového vzdělávání po celé Evropě. 

Jan Kroutil je učitel výtvarné výchovy a lektor vzdělávacího projektu Aeroškola, kde se zaměřuje na práci s dětmi, dospělými, seniory a školami v oblasti filmové a audiovizuální výchovy. Honza byl v Aeroškole iniciátorem založení kroužků Tvorba videoher a Animovaný videoklip, které dnes vede jako zkušený lektor. Působí také jako lektor letního animačního tábora Aertěk a příměstských filmových táborů.

Jan Kolegar je absolvent Katedry animované tvorby na FAMU, nyní pracuje jako grafik, animátor a střihač na volné noze. Patří mezi kmenové lektory Aeroškoly, vzdělávacího projektu v oblasti filmové a audiovizuální výchovy. Věnuje se kurzům animace a tvorby počítačových her.

Jan Foukal vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU. V roce 2015 režíroval svůj celovečerní debut road dokument Amerika (soutěž dokumentárních filmů na MFF Karlovy Vary v roce 2015). Jeho hraný celovečerní debut Marťanské lodě byl uveden ve světové premiéře v sekci Od východu na Západ v rámci 56. KVIFF v 2021. V roce 2022 měl premiéru jeho celovečerní dokument Sami doma v soutěžní sekci Česká radost na 26. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Dominika vystudovala orální historii a soudobé dějiny na Karlově univerzitě. Vede vzdělávací oddělení Paměti národa, kde spolu s kolegy rozvíjí vzdělávací projekty založené na autentických příbězích pamětníků, které podporují kritické myšlení a občanskou angažovanost mladých lidí prostřednictvím zážitkové, projektové a mediální výuky. Ve své práci se zaměřuje na propojování moderních dějin s aktuálními společenskými tématy.

Jitka vystudovala střední pedagogickou školu a Katedru výchovné dramatiky na DAMU. Metodám výchovné dramatiky a zážitkové pedagogiky se věnuje již řadu let, a to jako učitelka mateřské školy v Praze, lektorka a metodička zážitkových workshopů a šifrovacích her organizace Post Bellum, školitelka lektorů, pedagogů, studentů SŠ a VŠ, autorka knihy pro pedagogy „Cesta do pohádky“. Je zakladatelkou a členkou loutkového divadla Na háčku zaměřeného na tvorbu pro děti, ve kterém také tyto principy uplatňuje.

Britta působí jako mediální pedagožka a konzultantka v Lipsku, kde se zaměřuje na mediální a informační gramotnost, transmediální vyprávění a interaktivní formáty učení. Vychází ze své profesní zkušenosti v oblasti mediální produkce a dokumentárního filmu, na kterou navazuje při navrhování a vedení vzdělávacích programů pro školy, univerzity, neziskové organizace i firmy. Věnuje se tématům jako jsou sociální sítě, digitální bezpečí, dezinformace a nové technologie (včetně AR/VR). Ve své práci propojuje kreativní nástroje jako jsou hry, únikové místnosti nebo imerzivní média s participativními metodami.

Leonieke se dlouhodobě věnuje technologiím, rozvoji kreativity a hrám – a právě v jejich propojení hledá nové cesty, jak inspirovat dětské publikum. Od roku 2022 vede MediaLab festivalu Cinekid, kde každoročně připravuje program plný her, digitálních instalací a kreativních workshopů pro děti od 3 do 14 let. Dříve působila v nizozemské veřejnoprávní televizi VPRO, kde vytvářela inovativní multimediální formáty – od interaktivních magazínů po mixed reality projekty. Ve své práci spojuje designové myšlení, hravost a kritický přístup k médiím – s cílem otevřít dětem nové perspektivy a posílit jejich digitální gramotnost.

Od roku 2017 project manager spolku Animánie, který se stará o celoroční filmově-výchovné aktivity Animánie. Produkčně zajišťuje projekt metodiky Animetod a je také lektorem animace v rámci Animánie i mimo ni.

Zakladatelka Animánie, výtvarná pedagožka s dlouholetou praxí na ZUŠ, spolutvůrkyně online metodiky Animetod, učebnice FAV Filmouka a dalších projektů, metodička a lektorka. S týmem Animánie pracuje na rozsáhlejším online projektu Animetod, jež slouží jako metodika filmové výchovy se zaměřením na animaci určená učitelům, rodičům či samotným mladým tvůrcům.

Jiří Forejt se věnuje filmové a audiovizuální výchově jako pedagog, dramaturg a autor odborných publikací. Působí na FAMU a v Národním institutu pro kulturu, kde se zaměřuje na rozvoj vzdělávacích programů a metodik pro školy i kulturní instituce. Dlouhodobě spolupracuje s organizací Free Cinema a evropským projektem CinEd. Stál u zrodu portálu Filmvychova.cz a spoluzakládal Asociaci pro filmovou a audiovizuální výchovu. Je programovým ředitelem festivalu České vize a autorem odborné monografie Filmová a audiovizuální výchova: úvod do oborového hledání, kterou letos představí na Letní filmové škole. Spolupodílel se také na vzniku publikací Malí fotografové a Filmouka, které přibližují svět audiovize dětem a pedagogům.

Sebastian Scholz je rakouský hudebník, zvukový umělec a herní tvůrce působící ve Vídni, jehož práce propojuje hudbu, zvukové umění, technologie a herní principy. Ve svých projektech zkoumá vztah mezi poslechem a hrou, vytváří zážitky, které propojují zvuk, obraz a pohyb, a snaží se o to, aby hudba byla nejen slyšitelná, ale i viditelná a hmatatelná. Zaměřuje se především na vývoj hudebních videoher a hledá cesty, jak proměnit herní médium v nástroj hudebního vyjádření. Vedle vlastní tvorby se věnuje také mediální pedagogice – vede workshopy zaměřené na práci se zvukem a animací pro děti a mladé publikum.

Ben Wahl je multimediální tvůrce a 3D specialistka působící v rakouském studiu Causa Creations, které se zaměřuje na vývoj her s výrazným společenským přesahem. Studio tvoří rozmanitý tým lidí různého původu, zkušeností a genderové identity, a právě tato různorodost se odráží i v tématech, která zpracovávají. Jako Art Director a vedoucí projektů se Ben podílel*a na hrách Holy Fire, Songs of Travel a Those from Below, které propojují výraznou vizuální stylizaci s interaktivním vyprávěním a citlivým zpracováním témat jako jsou dělnická zkušenost, migrace či klimatická krize. Cílem jejich tvorby je upozorňovat na příběhy lidí, otevírat prostor hlasům a příběhům, které bývají často přehlížené.