"Musím říct, že pro mě bylo velmi důležité být tady s vámi, v tomto městě, jehož jméno nedovedu vyslovit," řekl Desplechin. Filmovka nabídla celkem pět jeho snímků. Diváci!, kteří měli letos premiéru na festivalu v Cannes, jsou kombinací dokumentární eseje a fikce.

Snímek, jehož námětem je vztah k filmu, je do určité míry autobiografický, když je sbírkou Desplechinových vzpomínek. Některé ale francouzský tvůrce trochu přikrášlil. Jednou z těch autentických je jeho první návštěva kina, kam ho vzala babička. Cítil se jako v cirkuse, díval se všude kolem sebe a babička ho musela upozornit, aby se otočil, protože plátno je vepředu.

Francouzský mistr psychologických dramat, který například dokázal proměnit snímek o rozpadu jedné tradiční francouzské rodiny (Vánoční příběh, 2008) ve vánoční klasiku, původně do nápadu producenta Charlese Gilliberta jít nechtěl. Podle svých slov totiž dokumenty točit neumí. "Tak jsem k tomu přidal fikci a z toho vznikla tato filmová esej," uvedl Desplechin.

Po projekci jedna divačka zmínila citát "když máme rádi život, tak jdeme do kina" a položila Desplechinovi otázku, jestli má rád život. Odpověděl, že filmy mají začátek, střed a konec a jsou lepší. "Takže já, když se chci smířit se životem, jdu do kina," uvedl.

Řekl také, že jeho psychologická dramata jsou hluboce, až trapně osobní. "Občas mám dojem, že mým úkolem, mou profesí, je vám vyprávět můj vlastní život, jako kdyby byl strašně vzrušující, i když on takový není," uvedl.

Autor: Kristýna Dočekalová

Foto: Radek Petrášek