Ševčíková vzpomínala na začátky na FAMU: Co mi vystříhali, nalepila jsem zpět
28. 7. 2026
28. 7. 2026
Ševčíková vzpomínala na začátky na FAMU: Co mi vystříhali, nalepila jsem zpět
V sekci FAMU History se na Letní filmové škole v úterý promítaly rané snímky české dokumentaristky Jany Ševčíkové. Autorka po projekci svých studentských filmů Světské děti (1981) a Piemule (1984) debatovala s diváky o tvorbě v podmínkách komunistického režimu, zásazích školní cenzury, ale i o specifikách natáčení v rumunském Banátu.
Snímky vzniklé během studií na pražské FAMU předznamenaly autorčin zájem o život komunit na okraji společnosti, dlouhodobé pozorování protagonistů a schopnost vyprávět obrazem. Debut Světské děti nabídl vhled do uzavřené komunity kočovných pouťových rodin. Snímek Piemule pak zachytil život české menšiny v rumunském Banátu.
Dokument podávající svědectví o silně věřících obyvatelích regionu narazil u komunistických funkcionářů hned od prvních záběrů. “Když jste natočili film něco lehce po vzniku Charty 77 a začali jste ho Otčenášem, jenž si na nebesích, to byla výzva pro ty komunisty. Ten film mě stál opravdu hodně energie, abych s ním mohla absolvovat,“ uvedla režisérka.
Pedagogové z FAMU podle ní jednoho dne v Karlových Varech usedli za stříhací stůl a v podstatě všechny sekvence, které měly něco společného s vírou, odstranili. “Já jsem je tam zase potichu nalepila zpátky a vlastně ten film svým způsobem zachránila,“ uvedla Ševčíková. Kvůli sporu nakonec musela na dva roky přerušit studium.
Kromě překážek v Československu čelil filmový štáb rizikům přímo v terénu. Rumunsko pod vládou Nicolae Ceaușesca představovalo pro zahraniční filmaře nepřátelské prostředí. Ševčíková popisovala, jak jí byl několikrát sebrán materiál a jak při natáčení zažila chvíle, kdy měla „pušku mezi lopatkami“. Na Rumunsko i tak režisérka ráda vzpomíná a s některými tamními českým obyvateli je stále v kontaktu.
Ševčíková nastoupila po absolvování FAMU do státního podniku Krátký film. Natočila portrét ovčáka v Beskydech, který schvalovací komise vrátila s 19 cenzurními požadavky. Režisérka odmítla zásahy provést a požadovala stažení svého jména z titulků. Utvrdilo ji to v tom, že chce být ve své tvorbě co nejvíce nezávislá.
V závěrečné části diskuze se Ševčíková vyjádřila k současnému stavu dokumentárního filmu. Hlavní problém dnešní tvorby podle ní spočívá v technologickém nadbytku a málo práce s obrazem. „Dnešnímu dokumentu bych přála svobodu. Ta digitální doba dokument hodně změnila. A potom mi chybí obrazy. Je spoustu až moc ukecaných dokumentů. Divák je chytrý tvor, proč mu všechno dávat na talíř?“ zakončila režisérka.
Tereza Schoberová
Foto: ČTK / Šaradín Matěj
Ševčíková vzpomínala na začátky na FAMU: Co mi vystříhali, nalepila jsem zpět
28. 7. 2026
V sekci FAMU History se na Letní filmové škole v úterý promítaly rané snímky české dokumentaristky Jany Ševčíkové. Autorka po projekci svých studentských filmů Světské děti (1981) a Piemule (1984) debatovala s diváky o tvorbě v podmínkách komunistického režimu, zásazích školní cenzury, ale i o specifikách natáčení v rumunském Banátu.
Snímky vzniklé během studií na pražské FAMU předznamenaly autorčin zájem o život komunit na okraji společnosti, dlouhodobé pozorování protagonistů a schopnost vyprávět obrazem. Debut Světské děti nabídl vhled do uzavřené komunity kočovných pouťových rodin. Snímek Piemule pak zachytil život české menšiny v rumunském Banátu.
Dokument podávající svědectví o silně věřících obyvatelích regionu narazil u komunistických funkcionářů hned od prvních záběrů. “Když jste natočili film něco lehce po vzniku Charty 77 a začali jste ho Otčenášem, jenž si na nebesích, to byla výzva pro ty komunisty. Ten film mě stál opravdu hodně energie, abych s ním mohla absolvovat,“ uvedla režisérka.
Pedagogové z FAMU podle ní jednoho dne v Karlových Varech usedli za stříhací stůl a v podstatě všechny sekvence, které měly něco společného s vírou, odstranili. “Já jsem je tam zase potichu nalepila zpátky a vlastně ten film svým způsobem zachránila,“ uvedla Ševčíková. Kvůli sporu nakonec musela na dva roky přerušit studium.
Kromě překážek v Československu čelil filmový štáb rizikům přímo v terénu. Rumunsko pod vládou Nicolae Ceaușesca představovalo pro zahraniční filmaře nepřátelské prostředí. Ševčíková popisovala, jak jí byl několikrát sebrán materiál a jak při natáčení zažila chvíle, kdy měla „pušku mezi lopatkami“. Na Rumunsko i tak režisérka ráda vzpomíná a s některými tamními českým obyvateli je stále v kontaktu.
Ševčíková nastoupila po absolvování FAMU do státního podniku Krátký film. Natočila portrét ovčáka v Beskydech, který schvalovací komise vrátila s 19 cenzurními požadavky. Režisérka odmítla zásahy provést a požadovala stažení svého jména z titulků. Utvrdilo ji to v tom, že chce být ve své tvorbě co nejvíce nezávislá.
V závěrečné části diskuze se Ševčíková vyjádřila k současnému stavu dokumentárního filmu. Hlavní problém dnešní tvorby podle ní spočívá v technologickém nadbytku a málo práce s obrazem. „Dnešnímu dokumentu bych přála svobodu. Ta digitální doba dokument hodně změnila. A potom mi chybí obrazy. Je spoustu až moc ukecaných dokumentů. Divák je chytrý tvor, proč mu všechno dávat na talíř?“ zakončila režisérka.
Tereza Schoberová
Foto: ČTK / Šaradín Matěj