V jedné z dlouhodobě nejoblíbenějších filmovkových sekcí letos padla volba na snímky japonského filmaře Jasudžira Ozua, který před nástupem zvuku stihl režírovat tři desítky němých filmů.
Diváci prostřednictvím Ozuovy retrospektivy objeví fascinující svět japonské němé kinematografie a tzv. benši, kteří v této éře doprovázeli filmy strhujícími performativními výkony. Dvě z projekcí na Letní filmové škole doprovodí svým komentářem Ičiro Kataoka, přední současný mistr této umělecké disciplíny. Obě projekce spolu s ním doprovodí japonská pianistka Reiko Emuraová. Hudební doprovod k dalším projekcím obstarají německý nejen elektronický hudebník Schneider TM, italský baskytarista Massimo Pupillo a česká kapela Whyohwhy.
Ičiro Kataoka je přední japonský benši. V éře němého filmu obnášela tato role performativní průvodcovství během projekcí, Kataoka udržuje tuto tradici živou i sto let poté. Vystupoval v desítkách zemí a doprovázel bezmála čtyři sta filmů japonské, ale i západní kinematografie. V roce 2020 vydal objevnou publikaci Breathing Life into Film: A Benshi History. Kromě aktivního vystupování se věnuje též aktivitám za záchranu kultury němé filmové éry.
Reiko Emura je japonská pianistka a skladatelka, absolventka Tokijské univerzity múzických umění, která později studovala pod vedením Mitsuky Shiraiové a Hartmuta Hölla v Karlsruhe. Od roku 1998 je usazená v Německu, kde skládá a vystupuje. Všestranná pianistka je též mistrnou improvizátorkou a varhanicí, na festivalu němého filmu v Karlsruhe pravidelně vystupuje ve dvojici se Šinčim Minamim.
Massimo Pupillo je zakládající člen zatěžkaného italského tria Zu a mimořádně činorodý hudebník, jehož spolupráce zahrnují působení v kapelách jako Laniakea (s Danielem O'Sullivanem) či Becoming Animal (s Cinder Sharp). Společnou hudbu tvořil i s Davidem Tibetem (Current 93) anebo Thurstonem Moorem (Sonic Youth). V letošní canneské soutěži se představil film Limonov – The Ballad (režie Kirill Serebrennikov), k němuž složil soundtrack.
Schneider TM je nadžánrový projekt německého hudebníka Dirka Dresselhause, který zná publikum hudebních festivalů od CTM, přes Rosklide po Sónar. Jeho spolupráce vyústily třeba v nahrávky s Jochenem Arbeitem (Einstürzende Neubauten) anebo legendárním Damem Suzukim (Can). Rád se pohybuje po hranici popové melodiky a experimentálního hledačství, v noisovém projektu (die) Angel se jeho cesty spojily s Ilpem Väisänenem z Pan Sonic i oscarovou skladatelkou Hildur Guðnadóttir.
Whyohwhy - když zkraje letošní roku vydali debutovou desku Brusies (Day After Records), okamžitě se zařadili mezi nejvýraznější zjevení české alternativní scény. V hudbě pětičlenné kapely se potkávají dream pop, slowcore a obecně melancholická kytarová hudba se sklonem k postrockové emotivnosti.
Více se o sekci Němý film s živou hudbou dočtete zde.
Dramaturgové:
Radomír D. Kokeš, filmový historik, analytik a pedagog z Masarykovy univerzity, jenž se kinematografii snaží spíše porozumět než ji hodnotit. Ač po tři desetiletí prožívá románek se starými, zejména němými filmy, badatelsky se dlouho věnoval seriálovému a modernímu hollywoodskému vyprávění. Prací pro Filmovku a svým výzkumem českých němých filmů se tak vrací ke kořenům.
Viktor Palák, setrvale na pomezí hudby a filmu. Pro Radio Wave chystá pořad Modeláři, pro MFF Karlovy Vary experimentální sekci Imagina a s kolektivem Jednota koncerty, které neřeší žánry. Má rád kinematografii excesu i vyprázdněné narace, queer pop i Baník Ostrava.
© 2024 AČFK / Design & web: David Huspenina
© 2024 AČFK /
Design & web: David Huspenina /
Obchodní podmínky / Ochrana osobních údajů