Mezi odbornými hosty byl šéfredaktor časopisu Psychologie dnes Mojmír Sedláček, docent Katedry mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě Jan Motal, kulturní publicistka Julie Šafová a student Ústavu filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě Danylo Kostenko.

V úvodní části diskuze hosté divákům představili své osobní i profesní hranice ve sledování a uvádění děl. Zatímco v soukromí jsou schopni shlédnout cokoliv kvůli zvědavosti, při veřejném promítání je potřeba opatrnosti. Například podle Šafové uvádět díla od kontroverzních autorů není špatně, ale nesmí dojít k jejich fetišizaci.

Řeč se pak stočila k otázce: Jak promítat kontroverzní snímky? Kostenko například ocenil jednoduché, ale úderné řešení, které zažil na festivalu v Bologni u historických snímků obsahujících rasismus. „V úvodních titulcích napsali, že obsah filmů neodpovídá jejich hodnotám jako archivní instituce, ale že schopnost ty filmy zpřístupnit je jejich poslání. V pouhých dvou řádcích řekli všechno, co jsem potřeboval slyšet,“ uvedl Kostenko.

Nálepka problematického díla má podle diskutujících mnoho vrstev. „Jedna rovina je ideologie – jako u Leni Riefenstahlové nebo Zrození národa. Druhá je újma způsobená při natáčení, ať už lidem nebo zvířatům. Pak je tu újma způsobená divákům v podobě sekundární traumatizace. A až na posledním místě je pro mě to, když se koukáme na filmy natočené lidmi, které považujeme za morální odpad,“ podotkl Motal.

Z debaty vyplynulo, že místo úplného vymazání děl ze společnosti či jejich nekritické oslavy je potřeba poskytovat divákům dostatečný kontext. Uvádění těchto filmů by mělo vytvořit prostor pro diskuzi o morálce a hranicích kultury.

Tereza Schoberová

Foto: Šaradín Matěj, ČTK