Sekce Příběh jednoho filmu, která tradičně představuje jedno dílo z klenotnice světové kinematografie, nabízí letos hned tři tituly. Všechny vznikly v padesátých letech minulého století a dohromady tvoří takzvanou Apuovu trilogii, s níž se bengálský filmař Satjádžit Ráj proslavil po celém světě.

Indický filmový průmysl nikdy netrpěl nedostatkem talentů či děl. Stovky filmů, které začal každoročně chrlit po konci druhé světové války, však byly určeny takřka výhradně domácímu publiku a očím Evropanů zůstaly (provždy) skryty. Teprve v následující dekádě se objevilo několik režisérů, kteří rezignovali na lokální konvence a začali natáčet filmy srozumitelné západnímu publiku.

Nejznámějším z nich dodnes zůstává právě Satjádžit Ráj, jenž k sedmému umění inklinoval odjakživa, ale na dráhu filmaře ho definitivně svedl až Vittorio De Sica svými Zloději kol (1948). V duchu neorealismu – tj. v exteriérech, s neherci, bez muzikálových výstupů (!) – natočil Ráj svůj nízkorozpočtový debut Žalozpěv stezky (1955), který byl roku 1956 uveden a oceněn na festivalu v Cannes.

Motivován úspěchem, rozhodl se Ráj navázat na svůj první celovečerní film dvěma pokračováními, která se dočkala obdobně vřelého přijetí. Ve snímcích Nezdolný (1956) a Hlas krve (1959) sleduje další osudy hlavního hrdiny Apua, který z malého chlapce dospívá v muže a stává se otcem. Připravte se na dlouhou cestu, která vás z končin indického venkova zavede až do srdce velkoměst křižovaných vlaky coby symbolem modernity.