Proč vůbec točím filmy? Hledám Zemi nikoho, ostrov, na který ještě nevstoupila noha filmařova, planetu, na které ještě žádný režisér nevztyčil vlajku objevitele, svět, který existuje jen v pohádkách.

Jestliže Zdeněk Liška celoživotně experimentoval s možnostmi podob filmové hudby, zasvětil Karel Zeman svou filmařskou kariéru hledání možností filmového obrazu. Byl iluzionistou velikosti Georgese Mélièse, s nímž byl také ve světovém tisku často srovnáván, mužem, který dokázal pomocí jednoduchých triků vytvářet nové světy, případně se dotýkat těch starých a skoro zapomenutých.

Přitom k filmu se dostal jako úspěšný reklamní kreslíř a aranžér až ve dvaatřiceti a nabídku Elmara Klose ze zlínských ateliérů zvažoval s důkladností sobě vlastní. Na studiích a studijních stážích ve Francii se ale už před druhou světovou válkou zamiloval do filmové animace. A tahle láska nakonec převážila nad jistotou v podobě místa aranžéra v brněnském Domě služeb. Už první krátký kombinovaný (loutkový a hraný) film, na kterém se režijně podílel spolu s jmenovcem Bořivojem Zemanem, Vánoční sen, obdržel roku 1946 cenu za nejlepší loutkový film na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Po řadě dalších úspěšných animovaných filmů (třeba legendární anekdotické sérii s panem Prokoukem) se v polovině padesátých let neohroženě vydává na pole celovečerního fantastického filmu. A jeho experimentální snímky dodnes berou dech. Průkopnické koláže kombinující principy animace a hraného filmu odkazující se výtvarnou stylizací ke konkrétním knižním ilustracím se staly splněnými klukovskými sny nejen samotného Zemana, ale i diváků mnoha generací. Obrázky Zdeňka Buriana, Édouarda Rioua, Léona Benetta či Gustava Dorého se začaly hýbat, český režisér jim dokázal v Gottwaldově vdechnout nový život, dokonce zalidnit jejich svět živými hrdiny! Zeman každým svým dalším filmem neúnavně hledá nové možnosti filmové iluze co do obrazu a vyprávění (již zmíněný Liška, se kterým se na letošní Filmovce v rámci českých retrospektiv setkává nikoliv nahodile, mu v oblasti hudby a zvuků zdařile sekunduje ve Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi). Až narazí na hranici počínající normalizace a uchýlí se zpátky ke (krom)obyčejné animaci. 

Na letošní 50. Letní filmové škole připomeneme filmový odkaz Karla Zemana ve spolupráci s Muzeem Karla Zemana. Máte se na co těšit!