Existuje lepší příklad hollywoodského vizionářského filmaře, než je David Lynch? Už více než padesát let jsou jeho nejosobnější filmy přijímány s rozpaky, ne-li přímo opovržením, aby byly později označeny za mistrovská díla. Lynchova oneirická tvorba vzdoruje jednoznačné interpretaci, uchvacuje a okouzluje svou mystikou a rozděluje nejen kritickou a diváckou obec, ale dokonce i jeho kolegy z branže.

Lynch je režisérem s tak osobitým tvůrčím stylem a vizí, že na jeho počest vzniklo i nové adjektivum, „lynchovský“. Podle definice Oxfordského slovníku jde o charakteristickou zálibu v „zasazování zlověstných či surreálných prvků do všednodenní reality a využívání podmanivých vizuálních obrazů k umocnění snové povahy tajemna nebo hrozby“. (Definice zcela opomíjí režisérův silně nekonvenční smysl pro humor.)

V Lynchově prvním celovečerním snímku Mazací hlava (1977) se hlavní hrdina snaží pečovat o znetvořené nemluvně, zatímco se mu zjevuje ohyzdná žena žijící uvnitř radiátoru. V neo-noirovém filmu Modrý samet (1986) znásilňuje maniakální gangster masochistickou salonní zpěvačku, čichá při tom poppers a propuká v pláč při bezhlasém zpěvu písně od Roye Orbisona. Zběsilost v srdci (1990), tak trochu jiná road movie, než jaké známe od Boba Hopa a Binga Crosbyho, sleduje mladý pár prchající před zabijáky a jako jednu z vedlejších postav představuje i dobrou čarodějnici, jež má odkazovat k Čaroději ze země Oz. Twin Peaks: Ohni se mnou pojď (1992), prequel k seriálu televize ABC uvedenému v letech 1990–1991 (a jeho pokračování z roku 2017), vznikl pod Lynchovou režijní i produkční taktovkou. Snad nejočerňovanější Lynchův snímek, šokující vyobrazení mladé ženy zneužívané vlastním otcem, označili kritici za neskutečně deprimující podívanou. (Nijak nadšení nebyli ani z bílého koně, který se bez vysvětlení objevil v obývacím pokoji.) Ve Ztracené dálnici (1997) zmizí uprostřed filmu hlavní postava i její protagonista a objeví se znovu až v úplném závěru. Mulholland Drive (2001), jedno ze snadněji interpretovatelných děl (a to i navzdory scéně s příšerou za bistrem a skutečnosti, že druhá část filmu absolutně popírá tu první), byla původně zamýšlena jako seriál. Televize ABC s ní však nechtěla mít nic společného, a tak z ní Lynch udělal celovečerní film.

Ačkoliv byly všechny tyto filmy po svém prvním uvedení hojně vysmívány, dnes jsou považovány za mistrovská díla. Podobně jako řadě Lynchových nonkonformních předchůdců i jemu se zřídka dostává včasného uznání. Nepochybně však je a bude považován za jednoho z nejosobitějších a nejdůslednějších filmových tvůrců všech dob.