Hosté LFŠ 2019

Níže najdete první potvrzené hosty letošního ročníku.

Hynek Bočan

Na ikonické fotce hlavních hvězd československé nové vlny s lešenářskými trubkami, dřevěným bedněním a hromadou písku patří jeho tvář k těm nejrozesmátějším. S novou vlnou se ale i tak spojují spíš jména jako Forman, Chytilová, nebo Menzel. Snad je to tím, že ze všech svých souputníků měl nejblíž k televizi a neštítil se ani seriálů – od černobílé Záhady hlavolamu až po výpravnou Zdivočelou zemi. Skvělé filmy ale dokázal točit opakovaně: Soukromá vichřice, Čest a sláva, S čerty nejsou žerty, Pasťák, Bumerang…

Milan Lasica

Muž mnoha profesí. Oblíbený pro svoji práci s jazykem, ironický nadhled i vícevrstevnatost výpovědi. Úsporný ve výrazu, plně soustředěný na obsah, přesný v pointě. Milovaný diváky, oceňovaný kritikou. Dlouhá léta bavili posluchače a diváky ve dvojici s Juliem Satinským, sám napsal řadu knih, divadelních her a písňových textů. Své intelektuální herectví, v němž stavěl zejména na vizáži melancholického skeptika, uplatnil v celé řadě skvělých filmů, mj. Sladké hry minulého léta, Tři veteráni nebo Vážení přátelé, ano!

Cătălin Mitulescu

Rodák z Bukurešti vystudoval režii na Akademii filmu a dramatických umění. Již jeho krátké snímky byly spojeny s festivalem v Cannes (například Provoz) a také jeho debut s názvem Jak jsem strávil konec světa byl v roce 2006 uveden na canneské přehlídce (sekce Un Certain regard). Mitulescu patří mezi přední tvůrce tzv. rumunské nové vlny, na jejímž vzestupu se podílel jako režisér, scenárista i producent. LFŠ uvede kompletní retrospektivu jeho krátkých i celovečerních děl včetně již zmiňovaného filmu Jak jsem strávil konec světa, který je zahrnutý v edukativním programu CinEd.

Michel Marie

Michel Marie je emeritní profesor na pařížské Univerzitě Paříž 3 Sorbonne Nouvelle, kde přednášel v letech 1972 až 2011. Zaměřoval se především na filmovou estetiku a teorii, filmovou analýzu a dějiny francouzského filmu. Je autorem první detailní odborné studie o nové vlně Nová vlna aneb umělecká škola nebo knih o díle Jeana-Luca Godarda (např. analytické knihy věnované filmům U konce s dechem a Pohrdání). Od roku 1988 řídí ediční řadu Film a vizuální umění u nakladatelství Armand Collin.

Marek Kuboš

Vstoupil do slovenského dokumentu jako součást úspěšné „generace 90“ spolu např. s Markem Škopem, Robertem Kirchhoffem či Peterem Kerekesem, první celovečerní dokument se mu ovšem podařilo natočit až v loňském roce. Svou tvůrčí cestu, určovanou tápáním, pochybnostmi, ale také mimořádnou citlivostí, zdokumentoval právě v Posledním autoportrétu, který získal slovenskou výroční cenu Slnko v sieti za nejlepší dokument.