Tradiční sekce LFŠ „Kdo, když ne…“ detailně představuje osobnosti československé kinematografie. Letos se zaměřuje na výtvarnici, scenáristku a režisérku Ester Krumbachovou. Organizátoři seznámí diváky s dílem všestranné umělkyně během open-air projekcí, ale také díky výstavě v přízemí Slováckého muzea.
„Ester byla jakýmsi středobodem uměleckého života Prahy šedesátých let,“ říkávala o ní režisérka Věra Chytilová. To, že byla zajímavou, inspirativní a talentovanou ženou, zmínil ve svém proslovu také kurátor výstavy fotografií ve Slováckém muzeu Aleš Říman. Ukázka portrétů i momentek, zachycujících výtvarniččin soukromý život objektivem fotografky Libuše Jarcovjákové, bude volně dostupná až do 23. srpna. Na výstavě mohou návštěvníci zároveň zhlédnout dokumentární film Pátrání po Ester.
Krumbachová za třicet pět let ve filmové branži spolupracovala s mnoha režiséry a její jméno se vyskytuje v titulcích více než padesáti filmových a televizních projektů. Na kontě má ale i jeden vlastní film. Pod komedii Vražda ing. Čerta, kde hlavní role ztvárnili Jiřina Bohdalová a Vladimír Menšík, se podepsala jako autorka námětu, scénáře i režisérka.
Letní filmová škola zařadila do programu letního kina ve Smetanových sadech šestnáct československých filmů, v nichž je znát rukopis Krumbachové. „Dotyk, kterým spoluvytvářela filmy, byl výrazný, komplexní. My se snažíme v rámci retrospektivy, kterou promítáme na filmovce, ukázat, jak jako autorka posouvala samotný výsledek,“ řekl Říman. Diváci se během týdne mohou těšit například na kultovní Sedmikrásky, Faunovo velmi pozdní odpoledne nebo psychologické drama Ucho.
Krumbachová ve 40. letech dokončila studium užité malby na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Brně. Následně pracovala jako výtvarnice v několika českých i moravských divadlech, včetně Městských divadel pražských nebo Národního divadla. V 60. letech pak propadla filmu a podílela se na formování československé nové vlny, kromě Chytilové spolupracovala třeba také se svým tehdejším manželem, režisérem Janem Němcem.
V době normalizace jí pak režim zakázal tvořit a k filmu se znovu dostala až po sametové revoluci. „Film je má největší posedlost. Já jsem myslela že umřu, když mně tehdá zakázali práci,“ napsala Krumbachová v jednom z dopisů svému bratrovi.
Magdaléna Bicanová, ČTK
Foto: Dalibor Glück, ČTK
Tradiční sekce LFŠ „Kdo, když ne…“ detailně představuje osobnosti československé kinematografie. Letos se zaměřuje na výtvarnici, scenáristku a režisérku Ester Krumbachovou. Organizátoři seznámí diváky s dílem všestranné umělkyně během open-air projekcí, ale také díky výstavě v přízemí Slováckého muzea.
„Ester byla jakýmsi středobodem uměleckého života Prahy šedesátých let,“ říkávala o ní režisérka Věra Chytilová. To, že byla zajímavou, inspirativní a talentovanou ženou, zmínil ve svém proslovu také kurátor výstavy fotografií ve Slováckém muzeu Aleš Říman. Ukázka portrétů i momentek, zachycujících výtvarniččin soukromý život objektivem fotografky Libuše Jarcovjákové, bude volně dostupná až do 23. srpna. Na výstavě mohou návštěvníci zároveň zhlédnout dokumentární film Pátrání po Ester.
Krumbachová za třicet pět let ve filmové branži spolupracovala s mnoha režiséry a její jméno se vyskytuje v titulcích více než padesáti filmových a televizních projektů. Na kontě má ale i jeden vlastní film. Pod komedii Vražda ing. Čerta, kde hlavní role ztvárnili Jiřina Bohdalová a Vladimír Menšík, se podepsala jako autorka námětu, scénáře i režisérka.
Letní filmová škola zařadila do programu letního kina ve Smetanových sadech šestnáct československých filmů, v nichž je znát rukopis Krumbachové. „Dotyk, kterým spoluvytvářela filmy, byl výrazný, komplexní. My se snažíme v rámci retrospektivy, kterou promítáme na filmovce, ukázat, jak jako autorka posouvala samotný výsledek,“ řekl Říman. Diváci se během týdne mohou těšit například na kultovní Sedmikrásky, Faunovo velmi pozdní odpoledne nebo psychologické drama Ucho.
Krumbachová ve 40. letech dokončila studium užité malby na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Brně. Následně pracovala jako výtvarnice v několika českých i moravských divadlech, včetně Městských divadel pražských nebo Národního divadla. V 60. letech pak propadla filmu a podílela se na formování československé nové vlny, kromě Chytilové spolupracovala třeba také se svým tehdejším manželem, režisérem Janem Němcem.
V době normalizace jí pak režim zakázal tvořit a k filmu se znovu dostala až po sametové revoluci. „Film je má největší posedlost. Já jsem myslela že umřu, když mně tehdá zakázali práci,“ napsala Krumbachová v jednom z dopisů svému bratrovi.
Magdaléna Bicanová, ČTK
Foto: Dalibor Glück, ČTK