30. 7. 2024

Jen o rodinných záležitostech v prostorách hradišťské věznice

Jen o rodinných záležitostech v prostorách hradišťské věznice

30. 7. 2024

Velmi zvláštní projekce na velmi zvláštním místě. Takto programová ředitelka Filmovky Iva Hejlíčková označila pondělní uvedení snímku Jen o rodinných záležitostech v prostorách bývalé uherskohradišťské věznice, kde se velká část filmu na konci osmdesátých let natáčela. Politické drama režiséra Jiřího Svobody se zabývá politickými procesy ze začátku 50. let 20. století.

Hlavními postavami jsou úspěšní komunističtí funkcionáři ztvárnění Jiřím Bartoškou a Jaromírem Hanzlíkem, kteří se stávají oběťmi vykonstruovaných obvinění a brutálních metod státní moci. Snímek rámcuje citát Franze Kafky: "Nepadá sníh, aby svět zahubil, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou."

Film byl natočen podle autobiografické knihy Jaromíry Kolárové z roku 1965, která vznikla na základě osobní tragédie – autorčin manžel se v roce 1952 stal obětí politických procesů. Název Jen o rodinných záležitostech odkazuje na skutečnost, že vězni s blízkými při návštěvách nebo v dopisech nesměli komunikovat o ničem jiném. Podle dalších scénářů Jaromíry Kolárové vznikly knížky a posléze filmy jako Léto s kovbojem (1976), Holky z porcelánu (1974) nebo Dívka s mušlí (1980), na kterém s ní také pracoval režisér Jiří Svoboda.

Scénář k filmu vznikl již v roce 1988, avšak samotný snímek byl dokončen a uveden do kin až v roce 1991. Mezi napsáním scénáře a uvedením filmu se režisér Svoboda stal předsedou porevoluční Komunistické strany Československa. V době svého uvedení se proto film setkal s rozporným přijetím.

„Oni mu vyčítali, že by se mohl jmenovat Jen o stranických záležitostech, protože líčí jako oběti čistek pouze komunisty. Úplně opomíjí další skupiny, které to odnesly, třeba duchovní nebo pravicové intelektuály," uvedla Hejlíčková.

Při zpětném pohledu jí ale tyto reakce přijdou dobově podmíněné, protože Svoboda podle ní nikdy nechtěl natočit komplexní obraz doby. "On adaptoval příběh rodiny, která v komunismus upřímně věřila, ti členové byli z různých poměrů, byli nadšenými komunisty, celou válku bojovali proti nacismu. Já si myslím, že mu šlo o tenhle příběh," dodala programová ředitelka.

Podle Hejlíčkové je ale navzdory těmto polemikám potřeba ocenit Svobodovu režisérskou dovednost. „Ať už byly politické a morální postoje režiséra jakékoliv, tak Jiří Svoboda byl vždycky velmi šikovný a obratný filmař," podotkla. Podařilo se mu natočit působivý a dynamický film s vynikajícím hereckým obsazením, který dodnes rezonuje jako svědectví krutosti minulého režimu. Mezi jeho další filmy patří například Zánik samoty Berhof (1983) nebo Skalpel, prosím (1985).

Autor: Veronika Pechačová

Foto: Marek Malůšek

Novinky