Letos se v němých filmech ponoříme do světa intrik, klamů a falešných identit. Ano, představa špionážního filmu je už více než půl století tvarována zejména bondovkami a jejich obměnami, post/hitchcockovskými konspiračními thrillery a hony na jedince, všelikými nemožnými misemi - a na pesimističtější vlně adaptacemi románů Johna le Carré. Jak však uvidíme, dějiny vyzvědačského filmu sahají až k počátkům celovečerní kinematografie.

Právě v desátých a dvacátých letech minulého století se totiž hry o moc, o informace i o loajalitu staly velmi aktuálním a přitažlivým tématem. Souviselo to zřejmě s příchodem, trváním a důsledky první světové války, s konci i začátky států, s čím dál hlasitější vlasteneckou rétorikou i s nástupem moderních masmédií. Špionážní motivy ale můžeme prostě vidět i jako užitečný základ narativního konfliktu, kdy se nedůvěra, zrada a střet principů snadno přimykaly k ozkoušeným melodramatickým, kriminálním a dobrodružným schématům.

S vyzvědačstvím státních, vládních či úředních tajemství jsme se setkali už v předchozích ročnících: tvarovalo osudy ve filmech o divách (Však láska moje nezemře), vládlo Feuilladovým seriálům (Fantomas) nebo řídilo zápletku Keatonova Friga na mašině. Tentokrát však zaostříme právě na samu varietu špionážního žánru napříč zeměmi, poetikami a formáty. V Dánsku půjde o rodinné drama, v Německu o krimithriller, v Sovětském svazu o seriálové dobrodružství a v Československu a Americe o různá uchopení milostného melodramatu.