Sekce uvedená poprvé na LFŠ 2019 představuje národní kinematografie, které se v posledních letech výrazně etablovaly na mezinárodní scéně (Bulharsko, Izrael, Mexiko, Portugalsko, Brazílie). Tunisko se na světovou festivalovou mapu zapsalo před několika lety především díky tvůrcům jako Mohamed Ben Attia nebo Kaouther Ben Haniaová, jejichž filmy se ve výběru samozřejmě objeví. 

Kolekce tuniských filmů uvedených na LFŠ bude velmi rozmanitá, ale žánrově nečekejme žádné komediální či jiné výstřelky. Setkáme se s propracovanými a společensky naléhavými dramaty, která se všechna dotýkají témat nespravedlnosti a bezpráví (o nespravedlnosti jako zásadním motivu všech svých filmů ostatně mluví i nejjasnější hlas současného tuniského filmu, režisérka Kaouther Ben Haniaová). Osobnost Ben Haniaové (čerstvě nominované na Oscara za dokument Čtyři sestry, který se v programu LFŠ také objeví) symbolizuje silný hlas žen-režisérek v rámci současného tuniského festivalového filmu (ostatně hned polovina vybraných filmů v rámci Terry festivalis je režírovaná ženami).

Dramata s motivy bezpráví však nebudou monotónní – každý film bude svým způsobem odrážet současnou tuniskou realitu země, která symbolickou lidskou pochodní v roce 2010 odstartovala arabské jaro a která ovšem stále čelí podobným problémům jako další státy regionu MENA. Revoluce se přelila jako vlna a změnilo se vůbec něco? Podobné otázky si klade většina filmů z výběru. Některé jsou přímo inspirované událostmi kolem sebeupálení Muhammada Buazízího, které arabské jaro odstartovalo (Harka režiséra Lofty Nathana), jiné se snaží vyrovnat se s onou pachutí možné promarněné šance (noirové krimi Ashkal: Vyšetřování v Tunisu režiséra Youssefa Chebbiho). Velmi silně, autenticky a svobodně se ozývají motivy související s pozicí žen v současném Tunisku (cizelérské drama Kráska a psi režisérky Kaouther Ben Haniaové) a za jedno z klíčových témat výběru je možné označit téma Islámského státu a hrozbu verbování bojovníků napříč arabským světem (Drahý synu režiséra Mohameda Ben Attii).

Současný tuniský artový film má své pevné místo v programech všech úrovní světových festivalů, od těch nejprestižnějších přehlídek až po malé lokální akce (ostatně další snímek v našem výběru, Komu patřím režisérky Meryam Joobeurové, se letos objevil v hlavní soutěži Berlinale). Většina uměleckých filmů vzniká v zemi za pomoci koprodukce s Francií (v letošním LFŠ výběru jsou všechny filmy koprodukovány s Francií), čímž má tuniská kinematografie stále organickou a silnou vazbu na Evropu a evropský artový film. Možná i proto zní filmový hlas této země tak silně a tak naléhavě…