Mnozí tvrdí, že to byla poslední velká revoluce ve filmu, která zasáhla opravdu všechny jeho aspekty – od výrobního a tvůrčího zázemí přes organizační strukturu, technické prostředky, umělecké vyjadřování až po vlastní filmové příběhy. A došlo k ní především proto, že systém, který v příslovečné továrně na sny tři desetiletí fungoval jako dobře promazaný stroj, se z různých důvodů začal zadrhávat a ekonomicky potápět, i když na horní palubě se ještě vesele tancovalo.

Byla to doba velkých společenských změn, politických událostí a rozjitřených emocí, které si našly cestu také do filmů. V kinech se objevili protagonisté z dříve opomíjených společenských vrstev i etnických skupin a na plátno pronikala současná realita běžného života, normální lidské starosti a ozvěny konfliktů okolního světa. Tytam byly nákladné muzikály, biblické eposy nebo bezduché veselohry.

Všechno to sice netrvalo dlouho, ale během relativně krátké doby vznikla řada titulů, které bez větší úhony odolaly neúprosnému zubu času. A tak si je můžeme – i padesát let po jejich natočení – znovu připomínat: klasickou road movie s nezapomenutelným soundtrackem Bezstarostná jízda (1969), mistrovskou černou komedii Harold a Maude (1971) či mrazivou alegorii Vysvobození (1972). A podíváme se také na některá další, sice méně známá, ale neméně pozoruhodná díla, např. na jedovatou romantickou komedii Dobyvatel srdcí (1972).