Indický filmový průmysl nikdy netrpěl nedostatkem talentů či děl. Stovky filmů, které začal každoročně chrlit po konci druhé světové války, však byly určeny takřka výhradně domácímu publiku a očím Evropanů zůstaly (provždy) skryty. Teprve v následující dekádě se objevilo několik režisérů, kteří rezignovali na lokální konvence a začali natáčet filmy srozumitelné západnímu publiku.

Nejznámějším z nich dodnes zůstává právě Satjádžit Ráj, jenž k sedmému umění inklinoval odjakživa, ale na dráhu filmaře ho definitivně svedl až Vittorio De Sica svými Zloději kol (1948). V duchu neorealismu – tj. v exteriérech, s neherci, bez muzikálových výstupů (!) – natočil Ráj svůj nízkorozpočtový debut Žalozpěv stezky (1955), který byl roku 1956 uveden a oceněn na festivalu v Cannes.

Motivován úspěchem, rozhodl se Ráj navázat na svůj první celovečerní film dvěma pokračováními, která se dočkala obdobně vřelého přijetí. Ve snímcích Nezdolný (1956) a Hlas krve (1959) sleduje další osudy hlavního hrdiny Apua, který z malého chlapce dospívá v muže a stává se otcem. Připravte se na dlouhou cestu, která vás z končin indického venkova zavede až do srdce velkoměst křižovaných vlaky coby symbolem modernity.