6. 5. 2024

Iluzionista Karel Zeman

Iluzionista Karel Zeman

6. 5. 2024

Proč vůbec točím filmy? Hledám Zemi nikoho, ostrov, na který ještě nevstoupila noha filmařova, planetu, na které ještě žádný režisér nevztyčil vlajku objevitele, svět, který existuje jen v pohádkách.

Jestliže Zdeněk Liška celoživotně experimentoval s možnostmi podob filmové hudby, zasvětil Karel Zeman svou filmařskou kariéru hledání možností filmového obrazu. Byl iluzionistou velikosti Georgese Mélièse, s nímž byl také ve světovém tisku často srovnáván, mužem, který dokázal pomocí jednoduchých triků vytvářet nové světy, případně se dotýkat těch starých a skoro zapomenutých.

Přitom k filmu se dostal jako úspěšný reklamní kreslíř a aranžér až ve dvaatřiceti a nabídku Elmara Klose ze zlínských ateliérů zvažoval s důkladností sobě vlastní. Na studiích a studijních stážích ve Francii se ale už před druhou světovou válkou zamiloval do filmové animace. A tahle láska nakonec převážila nad jistotou v podobě místa aranžéra v brněnském Domě služeb. Už první krátký kombinovaný (loutkový a hraný) film, na kterém se režijně podílel spolu s jmenovcem Bořivojem Zemanem, Vánoční sen, obdržel roku 1946 cenu za nejlepší loutkový film na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Po řadě dalších úspěšných animovaných filmů (třeba legendární anekdotické sérii s panem Prokoukem) se v polovině padesátých let neohroženě vydává na pole celovečerního fantastického filmu. A jeho experimentální snímky dodnes berou dech. Průkopnické koláže kombinující principy animace a hraného filmu odkazující se výtvarnou stylizací ke konkrétním knižním ilustracím se staly splněnými klukovskými sny nejen samotného Zemana, ale i diváků mnoha generací. Obrázky Zdeňka Buriana, Édouarda Rioua, Léona Benetta či Gustava Dorého se začaly hýbat, český režisér jim dokázal v Gottwaldově vdechnout nový život, dokonce zalidnit jejich svět živými hrdiny! Zeman každým svým dalším filmem neúnavně hledá nové možnosti filmové iluze co do obrazu a vyprávění (již zmíněný Liška, se kterým se na letošní Filmovce v rámci českých retrospektiv setkává nikoliv nahodile, mu v oblasti hudby a zvuků zdařile sekunduje ve Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi). Až narazí na hranici počínající normalizace a uchýlí se zpátky ke (krom)obyčejné animaci. 

Na letošní 50. Letní filmové škole připomeneme filmový odkaz Karla Zemana ve spolupráci s Muzeem Karla Zemana. Máte se na co těšit!

Dramaturgové:

Aleš Říman, středoškolský učitel, který se díky Letní filmové škole každý rok vrací ke svému původnímu oboru. Milovník žánrového filmu, veškerého s láskou natočeného braku a všeho italského. V celoživotním komplikovaném, leč plodném vztahu s československým filmem.

Jaroslav Sedláček, kreativní producent České televize, dramaturg, ale hlavně velký fanoušek českého filmu. Nejdřív o něm dlouho psal, pak ho začal i dělat. Má rád kolo, koupání, měkké boční světlo a hlavně filmy, co dokáží diváka (třeba jen na chvíli) změnit.

Novinky