Kolekce tuniských filmů uvedených na LFŠ bude velmi rozmanitá, ale žánrově nečekejme žádné komediální či jiné výstřelky. Setkáme se s propracovanými a společensky naléhavými dramaty, která se všechna dotýkají témat nespravedlnosti a bezpráví (o nespravedlnosti jako zásadním motivu všech svých filmů ostatně mluví i nejjasnější hlas současného tuniského filmu, režisérka Kaouther Ben Haniaová). Osobnost Ben Haniaové (čerstvě nominované na Oscara za dokument Čtyři sestry, který se v programu LFŠ také objeví) symbolizuje silný hlas ženských režisérek v rámci současného tuniského festivalového filmu (ostatně hned polovina vybraných filmů v rámci Terry festivalis je režírovaná ženami).

Dramata s motivy bezpráví však nebudou monotónní – každý film bude svým způsobem odrážet současnou tuniskou realitu země, která symbolickou lidskou pochodní v roce 2010 odstartovala arabské jaro a která však stále čelí podobným problémům jako další státy regionu MENA. Revoluce se přelila jako vlna a změnilo se vůbec něco? Podobné otázky si klade většina filmů z výběru. Některé jsou přímo inspirované událostmi kolem upálení Muhammada Buazízího, které arabské jaro odstartovalo (Harka režiséra Lofty Nathana), jiné se snaží vyrovnat se s onou pachutí možné promarněné šance (noirové krimi Ashkal: Vyšetřování v Tunisu režiséra Youssefa Chebbiho).

Velmi silně, autenticky a svobodně se ozývají motivy související s pozicí žen v současném Tunisku (cizelérské drama Kráska a psi režisérky Kaouther Ben Haniaové) a za jedno z klíčových témat výběru je možné označit téma Islámského státu a hrozbu verbování bojovníků napříč arabským světem (Drahý synu režiséra Mohameda Ben Attii).

Současný tuniský artový film má své pevné místo v programech všech úrovní světových festivalů, od těch nejprestižnějších přehlídek až po malé lokální akce (ostatně další snímek v našem výběru, Komu patřím režisérky Meryam Joobeurové, se letos objevil v hlavní soutěži Berlinale). Většina uměleckých filmů vzniká v zemi za pomoci koprodukce s Francií (v letošním LFŠ výběru jsou všechny filmy koprodukovány s Francií), čímž má tuniská kinematografie stále organickou a silnou vazbu na Evropu a evropský artový film. Možná i proto zní filmový hlas této země tak silně a tak naléhavě…