Panel na Filmovce řešil, zda žena v Česku může být matkou i filmařkou

30. 7. 2025

30. 7. 2025

Panel na Filmovce řešil, zda žena v Česku může být matkou i filmařkou

Může být žena dobrou matkou a zároveň točit dobré filmy? Právě touto otázkou se zabýval středeční panel na 51. ročníku Letní filmové školy, který připravily ARAS (Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů) a Cinepur. Diskuzi moderovala režisérka a dokumentaristka Rozálie Kohoutová, jejími hosty byli střihačka a začínající režisérka Evženie Brabcová, odbornice na filmovou výchovu Lucie Hlavicová a filmový publicista Kamil Fila.

Panel zahájil komentář k výzkumu, podle něhož ženy zastávají v české hrané audiovizi v hlavních profesích jen 16 procent. A přestože se toto číslo za posledních 30 let mírně zvýšilo, žádného z panelistů to nepřekvapilo. „Je velmi těžké v našem systému skloubit péči o malé děti s časově i finančně náročným vývojem filmu. Například hlídání dětí si z honoráře nikdo nezaplatí,“ uvedla Kohoutová.

Brabcová popsala svou zkušenost s vývojem celovečerního debutu, který jí zabral devět let – během této doby porodila dvě děti. „Bez velké podpory rodiny a velkého štěstí by to nešlo. Ale naučila jsem se fungovat velmi efektivně. Kdyby však existovala systematičtější podpora ze strany státu, bylo by to celé o poznání snazší,“ řekla.

Diskuze se dotkla i širších společenských souvislostí, genderových stereotypů a nedostatečné systémové podpory. „Dnešní generace mladých mužů si často uvědomuje, že přichází o propojení se svými dětmi. Ale stát se zatím nechová tak, jako by to bylo důležité,“ podotkl Kamil Fila.

K otázce, zda lze skloubit mateřství s filmařinou, panelistky mluvily otevřeně a bez patosu. „Je to o neustálém balancování. Někdy jsem víc máma a jindy víc pracuju – a pak přicházejí výčitky. Například když mi učitelky ve školce naznačí, že špinavé tepláky mého dítěte přece nemohl řešit tatínek,“ popsala Hlavicová. Brabcová doplnila: „Malým dětem nevysvětlíte, co to znamená dělat film. A přitom je to emočně i časově velmi náročné. Mnohokrát jsem šla spát s pocitem, že jsem to všechno nezvládla. Že jsem selhala jako matka i jako autorka.“

Panel zakončila výzva k větší kolegialitě a sdílení zkušeností mezi filmařkami. „Měkká opatření, jako je solidarita nebo otevřená komunikace uvnitř profesní komunity, mohou mít stejně silný dopad jako systémové změny,“ shrnula Kohoutová.

Michaela Kočendová, ČTK

Foto: Tadeáš Kamínek, ČTK

Panel na Filmovce řešil, zda žena v Česku může být matkou i filmařkou

30. 7. 2025

Může být žena dobrou matkou a zároveň točit dobré filmy? Právě touto otázkou se zabýval středeční panel na 51. ročníku Letní filmové školy, který připravily ARAS (Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů) a Cinepur. Diskuzi moderovala režisérka a dokumentaristka Rozálie Kohoutová, jejími hosty byli střihačka a začínající režisérka Evženie Brabcová, odbornice na filmovou výchovu Lucie Hlavicová a filmový publicista Kamil Fila.

Panel zahájil komentář k výzkumu, podle něhož ženy zastávají v české hrané audiovizi v hlavních profesích jen 16 procent. A přestože se toto číslo za posledních 30 let mírně zvýšilo, žádného z panelistů to nepřekvapilo. „Je velmi těžké v našem systému skloubit péči o malé děti s časově i finančně náročným vývojem filmu. Například hlídání dětí si z honoráře nikdo nezaplatí,“ uvedla Kohoutová.

Brabcová popsala svou zkušenost s vývojem celovečerního debutu, který jí zabral devět let – během této doby porodila dvě děti. „Bez velké podpory rodiny a velkého štěstí by to nešlo. Ale naučila jsem se fungovat velmi efektivně. Kdyby však existovala systematičtější podpora ze strany státu, bylo by to celé o poznání snazší,“ řekla.

Diskuze se dotkla i širších společenských souvislostí, genderových stereotypů a nedostatečné systémové podpory. „Dnešní generace mladých mužů si často uvědomuje, že přichází o propojení se svými dětmi. Ale stát se zatím nechová tak, jako by to bylo důležité,“ podotkl Kamil Fila.

K otázce, zda lze skloubit mateřství s filmařinou, panelistky mluvily otevřeně a bez patosu. „Je to o neustálém balancování. Někdy jsem víc máma a jindy víc pracuju – a pak přicházejí výčitky. Například když mi učitelky ve školce naznačí, že špinavé tepláky mého dítěte přece nemohl řešit tatínek,“ popsala Hlavicová. Brabcová doplnila: „Malým dětem nevysvětlíte, co to znamená dělat film. A přitom je to emočně i časově velmi náročné. Mnohokrát jsem šla spát s pocitem, že jsem to všechno nezvládla. Že jsem selhala jako matka i jako autorka.“

Panel zakončila výzva k větší kolegialitě a sdílení zkušeností mezi filmařkami. „Měkká opatření, jako je solidarita nebo otevřená komunikace uvnitř profesní komunity, mohou mít stejně silný dopad jako systémové změny,“ shrnula Kohoutová.

Michaela Kočendová, ČTK

Foto: Tadeáš Kamínek, ČTK

Vítězným filmem sekce LFŠ uvádí je Vše, co z tebe zbylo
6. 08. 2026
Zveme na ozvěny Letní filmové školy
31. 07. 2026
Dvě deci tuše mohly být i dva litry, říká v Četkastu Ester Geislerová
30. 07. 2026
Filmovku zakončilo promítání snímku Pramen režiséra Ostrochovského
29. 07. 2026
Dokument o Stypkovi nic z jeho životního příběhu nezapírá
29. 07. 2026
Geislerová bude s režisérem Blaškem natáčet minisérii o fotbale
29. 07. 2026
Drama Tanec s medvědem řeší těžké téma interrupce
29. 07. 2026
Filmovka ocení Geislerovou, připomněla její první roli
29. 07. 2026
„Lidé nechtějí jen film, ale zážitek,“ radí ředitel kina Aero Jiří Flígl
28. 07. 2026
Výstava v Uherském Hradišti představuje fotografie věnované fotbalu
28. 07. 2026
Snímek Vyvolený kombinuje loutky, suchý humor a absurditu
28. 07. 2026
Ševčíková vzpomínala na začátky na FAMU: Co mi vystříhali, nalepila jsem zpět
28. 07. 2026