47. Letní filmová škola představí vždy krátce po půlnoci nejosobitější, nejdivočejší a také nejdrzejší filmaře, Filmovka vzdá hold analogovým speciálním efektům, ambiciózním amatérům i zoufalým plagiátům trháků. Půlnoční delikatesy tentokrát patří Zlatým časům videa.

„Rozšíření domácích videopřehrávačů a na něj vázaný rozmach videopůjčoven vytvořily v 80. letech minulého století nový paralelní filmový trh. Formát VHS nabízel prostor na úspěch komukoli, kdo dokázal přijít s náležitě přemrštěnou brakovou premisou nebo ji alespoň šťavnatě ztvárnit na obal kazety,” říká v anotaci sekce Jiří Flígl.  

Sedm zástupců – mezi nimiž nejsou profláklé hity, ty totiž byly vždy rozpůjčované – představí Flígl dramaturgickými úvody.

Kdo vládl zlaté éře videa?
Pro každého to bude někdo jiný, a v tom právě spočívá kouzlo videodistribuce a její šíře a pestrosti. Namísto velkých i středních hráčů mezinárodního videotrhu, mně ale mnohonásobně zajímavější přijdou malé společnosti, které nicméně svými filmy spoluutvářely trendy, které jsou připisované jejich větší konkurenci. Každý film letošní půlnoční sekce zastupuje jiné tendence či atributy osmdesátkové videoprodukce. Současně také slouží jako vizitka zcela konkrétních filmařů či producentů, kteří rozpočtové nedostatky vyvažovali zápalem, nestoudností, přímočarostí či bezostyšným kopírováním úspěšnějších filmů. Ale výsledek v divácích vyvolává úžas a nadšení nesrovnatelné se středním proudem studiové produkce.

Čím u nás byla specifická nízkorozpočtová VHS produkce?
Jedinou stopu na poli celovečerních filmů, i když z mezinárodního hlediska poměrně výraznou, představují kanadské produkce Lloyda A. Simandla realizované ve studiích zřízených v bývalém skladu brambor na Příbramsku. Ale navzdory epizodním rolím českých herců nejsou tyto filmy počítané mezi české produkce. České produkce určené výhradně pro video se tak omezovaly především na jiné typy audiovize, jako třeba cvičební kazety či instruktážní videa. Ovšem i zde můžeme najít celou řadu hodně bizarních pokladů, jako třeba exploatačně vyhrocené motoristické infovideo Auto je zbraň (2003), což je autorský počin Mirjam Landa, ve kterém účinkuje její manžel i Rudolf Hrušínský nejml.

Kde se sdružují fanoušci VHS?
Fanoušků VHS není zdaleka tolik jako příznivců jiných retro formátů jako vinylů či audiokazet. Částečně je to dané tím, že na rozdíl od gramofonových desek nelákají VHSky hifisty. Oproti audiokazetám tu zase hraje roli, že se jedná o fetiš čistě soukromý, ze kterého se obtížně dělá něco hip a cool, potažmo to vyžaduje ohromné množství úsilí a kreativity, jak dokládají aktivity zámořského uskupení Everything Is Terrible. Komunita sběratelů v ČR je tak poměrně malá, ale tím spíš semknutá a vášnivá. Pokud to někdo se sbíráním VHS myslí vážně, může se přihlásit do facebookové skupiny VHS kazety z české provenience.

Jsou filmy k vidění na VHS, nebo spíš zprostředkovaně?
Řada konkrétních titulů, obzvláště těch raritních, které zatím nevyšly na jiných nosičích, platí mezinárodně za sběratelské kousky, jejichž cena může dosahovat až vyšších stovek dolarů. Nejen proto, ale také kvůli faktu, že každým přehráním se kazeta opotřebovává, je pak praktičtější filmy z VHS sledovat v digitalizované podobě. K těm se také dá snáze dostat, když víte, kde hledat. Případně můžete vzít zavděk alespoň obaly kazet, jejich prohlížení v šanonech videopůjčoven představovalo pro nejednoho fanouška zásadní kratochvíli. Tento zážitek si můžete simulovat online na obsáhlé mezinárodní databázi VHS Collector, v lokální podobě pak třeba skrze facebookovou kolekci Videopůjčovna otrlého diváka.

Která kazeta má u vás čestné místo?
Já měl převážnou část kazet nahraných z televize, a těch jsem se zbavil před lety, když mi vypovědělo službu video. Ale také proto, že patřím mezi magory, kteří namísto zaryté věrnosti jedné technologii opakovaně pořizují stejné filmy na nových nosičích v zájmu technické kvality.

Z hrstky originálek, co jsem měl, schraňuji už jen pár sběratelských reliktů. Vedle výše zmíněného Auto je zbraň třeba Pomstu gangu (1985). To je japonská variace na Sedm samurajů, kde skupina bojovnic pomáhá utiskovaným středoškolákům v souboji motorkářským gangem.

Kde je hranice mezi brakem a uměním?
Kdekoli si ji každý stanoví, pokud to z nějakého důvodu potřebuje. Respektive zatímco pro brak existuje solidní a vyargumentovaná definice, o umění můžeme tak akorát říct, že každý někdy nějaké viděl a že když ho vidí, tak ho pozná. I když to samé se říká o pornu.

Jaké opakované tendence vidíme v současné produkci?
Na obecné úrovni konkrétně obchodní a produkční model Neflixu kopíruje principy charakteristické pro videopůjčovny či některé přední společnosti jako Cannon Films či New Line Cinema, které jejich pulty zásobovaly. Není se čemu divit, neboť Netflix začínal jako půjčovna DVD. Dnešní široce medializované plány společnosti Disney na poli streamingu zase můžeme vnímat jako pokračování její taktiky na poli domácího videa v 90. letech. Podrobněji se tomu budeme věnovat v doprovodném přednáškovém programu k půlnoční sekci.

Blu-ray, nebo VOD?
Jednoznačně blu-ray, protože to je formát pro filmové nadšence a cinefily. V ideálním případě člověk s příslušným filmem může strávit více času a poznat ho do hloubky díky zahrnutým bonusům (tedy hlavně u zahraničních exkluzivních vydání). Navíc fyzická média dávají alespoň částečnou iluzi vlastnictví filmu. Z online videotéky filmy mizí vlivem vypršení licenční smlouvy či na základě všelijakých rozhodnutí studií. Na nosiči máte film stále a kdykoli k dispozici; tedy dokud ho máte na čem přehrát. Pak je tu samotná kapitola dostupnosti konkrétních titulů. Obzvláště z oblastí kinematografie, které prezentuje Filmovka, vyšlo mnohem více filmů na blu-rayích než je jich dostupných na VOD platformách.

Více:
Jiří Flígl o Půlnočních delikatesách věnovaných Vulgárním auteurům na loňské 46. LFŠ 

47. Letní filmová škola Uherské Hradiště naslouchá filmu 💚 Na Filmovce vás vyhlížíme 23.07.–30.07.2021.