47. Letní filmová škola představí neprávem opomíjeného režiséra Roberta Aldricha

„Sám sebe hodnotil střízlivě a nepovažoval se za kdovíjak důležitého. Věděl, že tvůrce je jen tak dobrý jako jeho poslední snímek. A také si byl vědom vrtkavé přízně filmových kritiků a znalců,” říká dramaturg sekce Michael Málek.

„Abyste mohli strávit 25 let jako filmař … musíte točit filmy pro své potěšení. Ať jsem si já, publikum nebo kritici o nich potom mysleli cokoliv, udělal jsem je tak, jak jsem považoval za správné. Když jeden zvoráte, nemůže to být konec. Oklepete se a pokračujete dál. Jako filmař nemůžete zmizet v láhvi whisky ani nikde jinde,“ řekl k tomu sám Robert Aldrich.

Proč se o Aldrichovi mluví jako o bytostném liberálovi?
Projevovalo se to v obojím, v jeho tvorbě i životě. Pocházel sice z prominentního prostředí velkých peněz a velké politiky, ale brzy se vyhranil jinak a jeho příchod do Hollywoodu byl svým způsobem výrazem liberálního přesvědčení. Navíc tam jako asistent spolupracoval s řadou levicově smýšlejících tvůrců (Renoir, Losey, Polonsky, Rossen), kteří ho dále formovali. A s mnohými se stýkal i v době, kdy začali být kvůli svým názorům pronásledováni, a snažil se jim dávat práci.

„Nelítostný cynik se špetkou idealisty,” říkáte v anotaci. Jak se to projevuje v jeho díle?
Myslím, že v každém cynikovi dříme aspoň trochu idealismu. Nevěří, že by se věci opravdu mohly změnit, ale ve svých filmech tomu někdy napomůže.

Natočil téměř třicet filmů, mezi nimiž nechybí válečné filmy, gangsterky, horory, opusy, westerny… Měl sen, který si během svého života nesplnil?
Jeho snem bylo vlastní studio, což se mu splnilo, ale trvalo to jen krátce. Prakticky celý život musel bojovat s producenty i distributory o to, jak by jeho filmy měly vypadat.

Jeho filmy mívají společného jmenovatele – uzavřenou skupinu jedinců, kteří se musí postavit vnějším okolnostem, častěji přitom bojují sami mezi sebou. Příkladný je jeho film Tucet špinavců, který se dočkal mnoha napodobenin. Která vás zaujala nejvíc?
Musím říct, že napodobeniny mě moc nezajímají. Proto jsem hodně skeptický ohledně posledního vývoje v Hollywoodu, kde na napodobeninách a pokračováních postavili svoji filozofii, jako by nic jiného neexistovalo. Tucet špinavců nebyl ve své době ani novátorský, ani extra výjimečný. Souhrn příběhu, propracovaných charakterů, akce i humoru ovšem souzněl s tehdejší kontestátorskou dobou, a proto měl velký úspěch. Z dnešního pohledu vypadá téměř geniálně, protože za všechna ta léta se podařilo mnohým napodobovatelům tenhle námět úplně zploštit, ne-li zničit, a zpětný pohled na tenhle film opravdu potěší. A všechna ta klišé bereme a vůbec nám nevadí.

🍦Ptal se Libor Galia.

Více:

47. Letní filmová škola Uherské Hradiště naslouchá filmu 💚 Na Filmovce vás vyhlížíme 06.08.–12.08.2021.