47. Letní filmová škola v sekci současnost představí tvorbu národní kinematografie, která se v posledních letech výrazně etablovala na mezinárodní scéně. Terra festivalis tentokrát patří Mexiku.  

„Komplikovaná současnost Mexika je reflektována díky tamější kinematografii, místní tvůrci tak činí především prostřednictvím ostrých dramatických řezů či silných metafor,” říkají v anotaci sekce Jan Jílek a Vít Schmarc.

Osm zástupců současného mexického festivalového filmu představí Jílek a Schmarc dramaturgickými úvody.

Jak vypadá mexický festival?
Vít Schmarc: Dáš mezcal, tříhodinový magicko-realistický film o milostném trojúhelníku a zapomeneš, kdo jsi.
Jan Jílek: Fiesta, futbol, siesta a pořád dokola.

Co spojuje vybrané filmy?
V. S.: Pokud pro mě „Nové filmové Mexiko” (NFM) něco vystihuje, je to diverzita, tematická i režijních vizí. Je ale neobyčejně vzrušující vidět v jednom výběru třeba filmy Alfonso Cuaróna (?), Carlose Reygadase, Alonso Ruizpalaciose a Michela Franca. Mexická kinematografie v nejlepších momentech je něco jako třetí oko. Vidí realitu v magickém pokřivení, leč bez příkras, často drastickou a groteskní, proměnlivou a křehkou. Mexiko se tu vyjevuje jako země plná tenze, protikladů, propastí, tragédií, z nichž se skládá ambient všednosti. Mexický film je pro mě živelný, explicitní, opojný, jdoucí až na dřeň. Mexiko je proslulé svými narkotiky, mně osobně stačí „matro” jeho filmového kartelu.

A jejich tvůrce?
V. S.: Tohle je bezbřehá otázka. Spojuje je země původu a zájem o sociální otázky, o kulturní identitu Mexika a hluboké propasti, kterými je tamní společnost prostoupená. Často také detabuizace, explicitnost, ať už ve vztahu k násilí nebo sexu. Autory NFM spojuje novátorství a odvaha, fantastická práce s filmovým jazykem, herci i předkamerovým prostorem. V téhle debatě budeme pokračovat na LFŠ.

Jaké jsou největší zářezy mexických filmařů?
V. S.: O Romě (2018) asi všichni slyšeli, Zlatý lev z Benátek a tři Oscary mluví za vše. Mexiku se daří tradičně na festivalech. Jen k našemu výběru: Reygadas má z Cannes cenu poroty za Tiché světlo (2007) a cenu za režii za Post Tenebras Lux (2012). Ruizpalacios cenu za scénář Muzea (2018) z Berlína. Franco cenu za scénář z Cannes za Chronic (2015) a velkou cenu poroty z Benátek za Nuevo Orden (2020). Mohli bychom pokračovat. Pointa je, že Mexiko produkuje silné a originální osobnosti, které jsou svoje vize a jinakost schopné konzistentně udržet. Ono by vlastně stačilo zmínit jména Guillerma del Toro a Alfonso Cuaróna. Oba mají mimochodem hlavní cenu z Benátek a ještě jsou schopni točit autorské, přitom mainstreamově úspěšné filmy. Oba mají režijní Oscary. A pak je te tu ještě jistý Alejandro G. Iñárritu, jehož filmy mají dohromady 33 nominací na Oscara a 8 zlatých sošek… Mexický původ nebude náhoda.

Kdo je hvězda současné mexické kinematografie?
J. J.: Zmiňme Gaela Garcíu Bernala, který je v Mexiku ultimátní hereckou hvězdou a zároveň nejznámějším mexickým hereckým importem do Evropy a USA za poslední dvě dekády. Vážím si na něm toho, že se hodně objevuje v malých artových produkcích a spolupracuje s velkými autorskými osobnostmi jako Michel Gondry, Werner Herzog, Lukas Moodysson. Má také svého osudového režiséra (Pablo Larraín). Dokonce sám režíruje, do našeho výběru se ostatně dostal jeho zatím poslední celovečerní film Chicuarotes (2019). Ve svých 42 letech je Bernal skutečně komplexní uměleckou osobností.
V. S.: Jsme v pokušení znovu říct jména „tří amigos” – tedy Cuarón, del Toro, Iñárritu –, to je ovšem líná, i když pravdivá odpověď. Ale u režisérů NFM zůstanu. Milovníci televize se nejspíš shodnou na tom, že seriál Narcos (2015) patří mezi vrcholy quality TV. Možná si ale nevšimnou, že některé vrcholné díly Narcos: Mexico (2018) nesou režijní podpisy Amata Escalanteho a Alonso Ruizpalaciose, což jsou radikální filmařské osobnosti vzešlé z auteurských mexických vod. Pak je tu samozřejmě jméno, na které přísahá snad každý fanoušek „tvrdého artu”, člověk, který vidí do nitra touhy, chtíče a který vzývá ďábla v nás: jedinečný a neopakovatelný Carlos Reygadas. Tenhle nezaškatulkovatelný mexický rancher je tou největší star. Jsem rád, že uvedeme jeho skvost Naše doba (2018).

Vstupují filmy z Terry festivalis do kin?
J. J.: Z 8 filmů, které se objeví v našem výběru, nebyl žádný v české distribuci – s českou lokalizací jsou dostupné pouze 2 filmy na Netflixu (Roma a jedno překvapení). Vzhledem ke grantovým programům, komunikaci i diváckému nastavení, je velmi složité uvádět do kin neevropský artový obsah, a pokud se tak v případě AČFK děje, jedná se o výjimečné projekty se speciální cílovou skupinou a propagací. U všech projekcí na LFŠ platí: jedinečná příležitost!

Když se řekne mexický film, kterým začít?
J. J.: Když půjdeme do historie, musím zmínit mexické období Luise Buñuela, který zde v 40. a 50. letech minulého století natočil více než 15 filmů. Kromě ryze komerčních flicků také mistrovská díla definující mexický i světový film jako Zapomenutí (1950) nebo Nazarin (1959).
V. S.: Tichým světlem (2018). Čistě spirituální, s máločím srovnatelný zážitek, který člověku vybělí nitro.

Když ne kvůli filmu, proč byste se vypravili do Mexika?
J. J.: Chilaquiles, tacos al pastor, tostadas, enchiladas, mole, huevos rancheros, churros, quesadillas, pollo pibil, mezcal, pulque y mucho mas…
V. S.: Jednoznačně za hledáním vnitřního Toltéka. A taky bych chtěl podepsaný dres Jorge Campose, takový ten kanárkový, co vypadá, jak když jste na fakt špatným tripu.

Corona – pitelné, nebo tragické?
J. J.: Ten typ piva, který má barvu, buket i chuť ve stylu „toto už někdo pil a nechal v pisoáru”, ale když se to vychladí k smrti a dá se k tomu kilo limetových skrojků, se zavřenýma očima se to dá.
V. S.: … tragická močka, jejíž jedinou předností je, že po loňsku už celý svět ví, že je i zdraví nebezpečná.

47. Letní filmová škola Uherské Hradiště naslouchá filmu 💚 Na Filmovce vás vyhlížíme 23.07.–30.07.2021.