homepageNezařazené

Maďarští teenageři a sběratelé

Maďarské filmy pomohl do sekce Východní přísliby na LFŠ vybrat maďarský kritik Géza Csakvári. Osobně je také uvádí a za první dny stačil představit jak snímek, který zaplatil Maďarský filmový fond celý, i film, na který domácí fond nepřispěl ani forint. Druhý případ se týká debutu Mihályho Schwechtjeho Doufám, že příště umřeš 😉, dramatu ze života teenagerů, které ukazuje, jak se z mladého člověka může stát šikanující i jak malou máme kontrolu nad internetem. 

“Fondu se nelíbil scénář. Snímek přitom nakonec získal od kritiků cenu za nejlepší film i scénář a byl oblíbený i mezi diváky,” podotkl Csakvári, který pro režiséra vyfotil nabitý sál Klubu kultury. Schwechtje musel film natočit za minimální rozpočet, zčásti i z vlastní kapsy, peníze dával dohromady čtyři roky. “Herci, které našel na střední škole, i štáb proto pracovali zadarmo,” prozradil Géza.

Naopak animák Sběratel Ruben Brandt zaplatil maďarský fond celý, i když režisér Milorad Krstic musel nejdřív radikálně přepsat scénář. Surreálně a kubisticky laděný výsledek, na němž pracovalo pět let padesát lidí, vypadá jako špionážní komediální akce, která zároveň vzdává poctu výtvarnému i filmovému umění. “Krstic je původem Srb, který se v roce 1989 přestěhoval do Budapešti a dnes je z něj hrdý Maďar. A nejen hrdý, ale i šťastný, protože se původně živil jako právník a u nás se z něj stal malíř,” přiblížil Csakvári.

-ivp-