Slovenský herec Martin Huba, který na Letní filmové škole převezme Výroční cenu Asociace českých filmových klubů, v sobotu dopoledne promlouval k plnému stanu Respektu ve Smetanových sadech. Rozprava s názvem Lekce filmu podle Martina Huby se netýkala je herectví, ale i věcí mnohem osobnějších.

Martin Huba považuje sám sebe především za divadelního herce, přestože má bohaté zkušenosti i s režírováním divadelních her a výukou herectví na divadelní fakultě v Bratislavě. „Mám rád plaché žáky, kterým chvíli trvá vyjádřit se spontánně, jsou přemýšliví… Je důležité, aby pedagog nepřestal takovému citlivému dítěti věřit,“ říká Huba a dodává, že nad takovými studenty drží ochranou ruku. Mluvil také o vzájemném respektu mezi pedagogem a studentem a spolehlivých metodách výuky. „Na žáky je třeba klást nároky, které spočívají v tom, že je necháte se v tom vykoupat,“ říká. „Člověk špatně snáší konfrontaci se svou neschopností.“

Kvůli koronavirové pandemii se vyučovalo online, což je podle Huby u výuky herectví prakticky neproveditelné. Proto nabádal studenty, aby čas v izolaci využili ke čtení. „Jsem šokovaný tím, jak mladí lidé často nechápou význam toho mít dost informací načerpaných ze vzdělání. Na Googlu se to dozvíš, ale tu informaci v sobě nenosíš,“ podotkl.

Jako herec vnímá Huba absolutní závislost herce na představě režiséra. „Vždycky se snažím odhadnout míru jistoty režiséra. Čím je nejistější, tím je autoritativnější,“ prozrazuje. Právě nemožnost zasáhnout do vývoje postavy ho přivedla k režii. Nechtěl hrát to, s čím vnitřně nesouhlasil. Myslet si, že režisér je absolutně a na nikom nezávislý, je ale podle Huby naivní představa – i když přiznává, že režisérova závislost je o něco důstojnější než hercova.

Huba také promluvil o své averzi ke krimi filmům a seriálům. „Ze sto programů je 95 krimi, tak mi řekněte, co to v nás je, že nám stačí říct, kdo koho zabil a jestli ho chytili? Lidem se to líbí čím dál víc a není to jen problém Česka a Slovenska… to už to porno je lepší,“ směje se Huba, kterého fascinuje masovost tohoto fenoménu.

Huba také hovořil o úctě, kterou choval k náročnému režiséru Jiřímu Krejčíkovi a zavzpomínal na nedávno zesnulého Milana Lasicu. Huba svou kariéru popisuje jako jedno velké štěstí na role i lidi, se kterými mohl spolupracovat. Svůj vděk shrnuje do jediné věty: „Prožil jsem šťastný příběh.“

text: Kateřina Ježková, ČTK

foto: Marek Malůšek, LFŠ