homepageNezařazené

Filmy a seriály nemusí být v opozici

Filmový teoretik z Masarykovy univerzity Radomír Kokeš, známý také pod přezdívkou Douglas, se hradišťským cinefilům představil v tradičně vyhřátém druhém sálu Klubu kultury. Ani zdravotní problémy ho na první pohled nelimitovaly v zapáleném povídání na téma Vyprávění v televizi na pokračování. Jeho zkušenosti s narativními vzorci se totiž neomezují jen na filmy. I u seriálů můžeme vysledovat spoustu pozoruhodných principů. A jelikož jsme v posledních dvou dekádách svědky opětovného rozmachu seriálového vyprávění, Kokeš podotkl, že „televizní programy už neslouží jen jako výplň pozadí při dělání domácích prací.“

Přitom filmy a seriály nemusejí stát v přímém kontrastu, jak ostatně dokazuje fenomén filmových seriálů. Zhruba v období 10. až 50. let minulého století mohli diváci docházet v pravidelných intervalech do kina a sledovat příběhy svých oblíbených hrdinů na pokračování. Nástup televize tento formát vytlačil a zároveň vlastně stál u zrodu dlouhých (a mnohdy velmi ceněných) hollywoodských filmů, jejichž tří- až čtyřhodinová délka ke konci 50. let vyplnila touhu po sledování rozmáchlých příběhů v kinech.

Spousta populárních děl na seriálovou tradici navazuje přímo stylem vyprávění – třeba dobrodružství Indiana Jonese i Hvězdných válek jsou v rámci jednotlivých filmů často vyprávěny epizodicky a při jejich rozdělení na seriálové díly by možná fungovaly také; jakkoli kacířsky to zní! Současný zlatý věk televizních seriálů, o němž neustále slýcháme, se projevuje hlavně v tom, že různé typy seriálů mohou fungovat vedle sebe. To v historii rozhodně nebylo standardem, a tak si dnes můžeme najít způsob vyprávění, jenž je nám nejbližší. A jako encyklopedie současných seriálových trendů prý může sloužit nedávný Černobyl, jehož žánrová proměna napříč díly symbolizuje právě onu rozmanitost, již si můžeme dopřát.

Informačně nabitá přednáška dokázala, že Filmovka dokáže být školou v pravém smyslu slova – obohacující i provokující. Vždyť napadlo by vás považovat Jessicu Fletcherovou (ze seriálu To je vražda, napsala) či Hercula Poirota za „akcidentální sériové vrahy“? Radomíra Kokeše zjevně ano a množství mrtvol, jež se v okolí těchto person neustále kupí, je při bližším zamyšlení vpravdě děsivé…

-moj-